Česká republika   Krkonoše
      Šumava, Jizerské hory
  Jeseníky, Králický Sněžník
Slovensko   Malá Fatra
     Roháče, Vysoké Tatry
Německo  Bavorské Alpy
Švýcarsko   Bernské Alpy
                      Walliské Alpy
Itálie   Hochfeiler, Monte Vioz                 Ortler
       Slovinsko   Julské Alpy
Chorvatsko   Dinara
  Bulharsko   Rila
Řecko   Dírfi
Španělsko   Sierra Nevada
Maroko   Jebel Toubkal
Turecko   Ararat
Gruzie   Kazbek
Arménie   Aragats
Írán   Sabalan, Damávand
Nepál   Langtang Himal
Čína   Lamo She Shan
                  Si Gu Niang
Keňa   Mt. Kenya
Tanzánie   Kilimandžáro

Velký kužel aneb výstup na El Misti - 5825m


30. - 31. 10. 2013

Letošní mimoevropskou horskou akci jsme nasměrovali do Jižní Ameriky. Široký výběr kopců, který kontinent nabízí, se ale kvůli sezóně zúžil na Bolívii a jižní Peru. Vysoké ceny letenek do Bolívie a naopak error fare Iberie do Peru umožňující zpáteční open jaw letenku za 13k rozhodl, že náš cíl budou vulkány nad městem Arequipa. Přes Barcelonu, Madrid a Limu se dostáváme do jižního Peru a první týden věnujeme poznávačce v okolí města Cuzco a jezera Titicaca včetně odskoku do sousední Bolívie. Celou dobu se pohybujeme ve výšce 3400 až 3900m, takže získáváme solidní základ aklimatizace do vysokých hor.
Včera večer jsme konečně dorazili do Arequipy. Ráno dáváme snídani na terase našeho hostalu a koukáme na vulkány El Misti (5825m) a Nevado Chachani (6076m), dva kopce které tady chceme vylézt. Jako první volíme El Misti, zejména proto, že se tam spí v 4600m, zatímco na Chachani až v téměř 5200m a na to nejsme zrovna aklimatizovaní. Bohužel je extrémní sucho - Misti je zcela bez sněhu a na Chachani leží jen nějaké zbytky kolem vrcholu. Mačky, co sebou táhneme nám tedy budou k ničemu.

     

Razíme ven a na Calle Jerusalem, kde je většina cestovek, zjišťujeme dopravu pod El Misti. Ale je to bída. Cena je buďto úplně mimo (velmi vysoká) nebo samotnou dopravu vůbec nenabízí a cpou nám jejich předraženou package tour - tedy dopravu, guida, jídlo, vybavení atd. Pak narazíme na Jacka v jeho černý 4x4 Toyotě. Zve nás k němu do kanceláře a po krátké diskuzi nahazuje relativně přijatelnou cenu. Zároveň je vidět, že na ty kopce sám jezdí a není to jen prodavač v cestovce. Bereme si kontakt a jdeme dál. Ale ceny jsou buďto opět natažený nebo samotnou dopravu nedělají. V jedné cestovce potkáváme Poláka, co taky hledá jenom dopravu pod kopec, tak se domlouváme na další den a podělíme se o náklady. Jdem zpátky k Jackovi a domlouváme odvoz na zítřek v sedm ráno. Cena za tři lidi 240 soles tam a zpátky. Nic levnějšího ani po smlouvání nebylo. Hledáme a nacházíme větší market, dokoupíme jídlo a pití na kopec a odpoledne trochu prozkoumáme Arequipu (příjemný město).
Další den ráno je Jack překvapivě na minutu přesný a chvíli po sedmé vyrážíme. Ještě poloprázdnými ulicemi Arequipy se škrábeme nahoru směr svahy pod El Misti. Domy kolem jsou chudší a chudší až jsou to jen takové chatrče. Ve výšce asi 3000m projíždíme bránou přírodní rezervace Aquada Blanca a pokračujeme prašnou cestou nahoru až do 3450m, kde začíná výstup. Všude kolem je všechno kompletně vyschlý a neuvěřitelnýho prachu. Během chvíle máme prakticky všechno špinavý a zaprášený. Házíme na záda těžký bágly (táhneme s sebou vodu na celý výstup, protože na kopci není ani kapka) a dáváme se na výstup směr "Advanced Base Camp" - Campo Pyramides Alto. Stezka nejprve jen mírně stoupá, pak se stáčí doleva, překračujeme vyschlé koryto řeky a dostáváme se na hřeben po kterém půjdeme až do výšky kolem 4300m. Nám se jde celkem dobře (pobyt u jezera Titicaca pomohl), ale Polák brzo začne ztrácet a jde velmi pomalu. Děláme pravidelně pauzy, ale stejně to nedává. V 4350m stezka opouští hřeben a čeká nás nepříjemný travers v písku do prvního campu ve výšce 4510m. Dost to ujíždí dolů, takže to stojí dost energie.

     

Blažej dochází asi 5 minut po mně a čekáme na Poláka. Trvá to přes hodinu než dojde. Chceme spát v kempu Campo Pyramides Alto, který by měl být asi o 100 výškových metrů výš, takže bereme bágly a začínáme opět stoupat. Je to samý písek, takže postup je pomalý a navíc je kemp o něco výš než jsme mysleli. Nakonec rozbíjíme stan ve výšce 4685m. To je rekord ve stanování a můj druhý nejvyšší nocleh vůbec. Polák přichází až po hodině a půl (tak dlouho mu trvalo 160 výškometrů)! Ptám se jestli je v pohodě a prý ano, tak ho tak nechávám. Blažejovi není ok, bolí ho hlava a jde spát. Vařím jídlo a užívám odpoledne vysoko v horách. Je až neuvěřitelně teplo a prakticky bezvětří. Se západem slunce, ale teplota padá, tak zalézám do stanu a snažím se něco naspat. Budíček dáváme na půl druhou.
Noc byla s ohledem na výšku překvapivě teplá, ani nemrzlo. Nasoukáme do sebe něco k jídlu, horkou čokoládu, čaj a vyrazíme. Polák vystartoval dřív, ale guide s třema lidma, co spali v nižším campu jsou pod náma. Nebe je posetý hvězdama a dole krásně vidíme celou miliónovou Arequipu. Poláka za chvíli doženeme a necháváme za sebou (nakonec to otočil v necelých 4900m). Stezka vede po skalnatém žebru poměrně prudce nahoru. Chvílema musíme trochu zkoumat, kudy jít, ale žádné bloudění se nekoná. Guide to docela žene a v asi 5200m nás dojde. Jenže jaksi jen s jedním klientem. Další dva má asi 200 výškových metrů pod sebou a řve na ně "vamos". Opravdu skvělý guide.

     

V dálce za sousedním vulkánem Pichu Pichu (5571m) začíná svítat a když jsme v zhruba 5350m, tak na nás dopadají první sluneční paprsky. V 5500m tělo začíná cítit výšku a ozývá se hlava. Cesta opouští hřeben a traversem vlevo stoupá do sedla (5650m) pod kráterem. Dojdu tady guida, který nechal svoji skupinu někde dole - všichni evidentně zápasí se špatnou aklimatizací. Je to klasický scénář - lidi přijedou do Arequipy (2350m), vidí velkou horu, zaplatí si předražený výstup včetně půjčení vybavení a jdou na kopec, který má téměř 6k. A ten výstup pak bolí respektive to nedají. V sedle dávám pauzu a čekám na Blažeje. Těch posledních asi 170 výškových metrů po hraně kráteru na vrchol je pak doslova boj ducha se hmotou. Někdy zvládnu dvacet kroků, někdy jenom deset a musím dát pauzu. Kyslíku už je málo. Pak už konečně není kam stoupat a stojím vedle několik metrů vysokého vrcholového kříže ve výšce 5825m. Nádherný výhled, jasno a prakticky bezvětří. Byl to sice technický snadný, ale po fyzické stránce solidní dvoudenní výstup. Blažej přichází po asi deseti minutách - gratulace, fotky, pokochat se výhledem a jdeme pomalu dolů.

     

Kousek nad sedlem potkáváme guida, tentokrát i s jeho klienty. Mají toho dost a jednoho z nich guide doslova tlačí do kopce. V sedle se spouštíme písečným žlabem dolů a hodně rychle klesneme do zhruba 4900m, kde traverzujeme vlevo na hřeben k cestě, po které jsme šli nahoru. Už výrazně pomaleji sestoupíme posledních 200 výškových metrů ke stanu. Chvíli pauza, něco sníst a bouráme a balíme. Všechno máme od prachu a písku - netěším se na čištění. Ještě posíláme Jackovi zprávu, ať přijede o hodinu později, protože to na původní čas nestíháme. Sestupujeme po výstupové cestě přes Campo Pyramides, pak to bereme zkratkou a kloužeme dolů po písku. Od 4000m pak opět jdeme po výstupové cestě na hřebeni. Nějak si nevybavuju, že by to cestou nahoru bylo tak skalnatý a kamenitý. Ještě potkáváme dvě dvojice s guidem - jdou sakra pozdě a počítáme, že do nižšího campu dorazí tak nejdřív v pět, tedy ani ne hodinu před západem slunce.
Před druhou jsme dole. Polák už tam sedí a čeká. Prý jak to v noci otočil, tak si šel ještě regulérně lehnout, vstával až v sedm a dolů došel hodinu před náma. Jack přijíždí opět přesně jak švýcarské hodinky. Celkem dost nás přesvědčil si ho najmout i na Chachani. Házíme věci do Toyoty a za hodinu nás vyhazuje na hlavním náměstí Plaza de Armas v Arequipě. Další den dopoledne máme skočit k němu do kanceláře domluvit odvoz pod Chachani...

Část 2/2: výstup na Nevado Chachani --->