Česká republika   Krkonoše
      Šumava, Jizerské hory
  Jeseníky, Králický Sněžník
Švýcarsko   Bernské Alpy
        Walliské Alpy
Itálie   Hochfeiler
         Monte Vioz
Slovinsko   Julské Alpy
Bulharsko   Rila
Řecko   Dírfi
Turecko   Ararat
Gruzie   Kazbek
Arménie   Aragats
Írán   Sabalan, Damávand
Maroko   Jebel Toubkal
Nepál   Langtang Himal
Čína   Lamo She Shan

Poprvé nad 6000m - Nevado Chachani 6076m


2. - 3. 11. 2014

<--- Část 1/2: výstup na El Misti

Po úspěšném zdolání vulkánu El Misti a otestování výšky 5800m byl na programu pokus se poprvé podívat nad 6000m aneb výstup na sousední Chachani (6076m). Ráno jdeme k Jackovi dohodnout odvoz pod kopec. Není tam, ale o hodinu později už máme štěstí. Cesta pod Chachani je o dost delší než pod Misti, tak jsme čekali pálku, ale nadhozených 400 soles za dva lidi za cestu tam a zpátky se nám zdá přijatelný. Zpětně nutno uznat, že je to dálka, většina cesty je po offroad cestě a když to jde hodně dobře tak to z centra Arequipy trvá něco přes 2 hodiny. Sám bych tam lidi nevozil ani za dvojnásobek. Jediné, v čem měl Jack trochu zmatek, byly nadmořské výšky na Chachani - všechno měl šoupnutý o zhruba 200 výškových metrů nahoru. Platíme zálohu a zítra ráno v sedm odjezd. Odpoledne jdu odzkoušet rafting na nedaleké Rio Chili - peřeje až do třídy IV a super strávené odpoledne.

     

Ráno máme odjezd opět přesně v domluvený čas. Nejprve jedeme vzhůru Arequipou kolem těch nejchudších slumů a dál pak dlouho po prašné cestě v nekonečných serpentinách na pláň mezi El Misti a Chachani. Vyhazov máme v 4800m. Jeepy jezdí ještě výš - do sedla Puerta de Montana (5050m), ale nám to takhle bohatě stačí. Bereme na záda těžký batohy a pomalu stoupáme vzhůru. Přestože už se nějaký čas pohybujeme ve vysoké výšce, tak pohyb natěžko nám dává i do mírného kopce zabrat. V 5000m dáváme pauzu, která se promění v snad hodinu dlouhou diskuzi o tom, jestli MBA má nějaký praktický smysl nebo je to jen kapitalistický VUML :-). Konečně přejdeme sedlo a pokračujeme klesajícím traversem směr skalnatá moréna a Base Camp. Klesneme pod hranici 5000m a přes solidní skalní bloky se proplétáme skrz morénu. Následuje stoupání, které nám moc nejde a každou chvíli pauzujeme. Přicházíme k místu, které se tváří jako Base Camp - rovné plošinky, postavené zídky proti větru. Výška je sice o 30 metrů nižší než by BC měl být, ale prostě stavíme tady. Za chvíli jde kolem skupinka a guide na nás španělsky pokřikuje, že tam stanovat nesmíme, protože je to archeologická památka - Inca Stones. Takže zase všechno sbalit a přesouváme se o 30 metrů nahoru do skutečného BC.

     

Výška 5180m. Velký stan nějaké cestovky a pár malých. Celkem je tu s náma asi 10 lidí. Místo na BC je ale celkem nešťastně zvolené, protože je otevřené a dost tady fouká. Za chvíli máme písek a sopečný prach doslova všude (i v místech, kam slunce nesvítí ;-). Zalézáme do stanu a vaříme uvnitř. Jinak to nejde, pokud nechceme s polívkou jíst i prach a písek. Vítr se neuklidňuje, takže rovnou přecházíme do pokusu něco naspat. Výška 5,2k je ale znát a noc za moc nestojí.
Budík zvoní v 1:20. Následuje pokus o snídani a výlez ven do tmy. Je celkem kosa, ale mohlo by to být horší. Ve svahu nad BC vidíme několik čelovek, první už jsou určitě nad 5500m. Dáváme se na pochod a stoupáme v pravidelných serpentinách místy celkem prudkým svahem. Docházíme skupinku s guidem a jdeme před ně. Vítr fouká víc a víc a teplota klesá dolů. Blažej lamentuje, že mu mrznou všechny prsty, ale postupuje dál. V 5650m vede cesta vpravo na skalnatý hřeben. Dáváme pauzu a v dálce konečně náznak svítání. Blažej zase nadává na prsty. Já trochu cítím ruce, ale moje nový lunární ponožky z merino vlny zatím držej. Dál nás čeká cik cak prudkým svahem, kde nás před větrem nic nekryje. Teplotu odhaduju tak na -12C, výš ještě o něco míň.

     

Výška je sakra znát, ale pomalu postupujeme vpřed. Asi 200 výškových metrů nad náma vidíme na hraně 2 lezce, ale vrchol zatím není vidět. Někde nad 5800 má Blažej krizi - botama kope do skály a nadává. Dokonce sundává boty a nohy masíruje. Slunce sice už vyšlo, jenže bohužel cesta vede svahem, který je snad nejdéle ve stínu. V 5970m dojdu na hřeben a na obličej mi dopadnou sluneční paprsky. Teplo. Nádhera. Blažeje o pár desítek výškových metrů níž to ale moc nepovzbuzuje. Znovu nadává na mrznoucí prsty u nohou. Čekám na něj a pokračuju po hřebeni (bohužel opět ve stínu) dál. Krátkým, ale prudkým výšvihem se dostanu na okraj plato pod vrcholem. Výškoměr ukazuje 6006m. Ty vole, šestka je tam. Slunce svítí, lehám si na zem a vydýchávám. Vrchol už je kousek. Doleze Blažej a nadává mi, že na mě volal a že jsem nepočkal. Nic jsem neslyšel a kde jsem jako měl čekat? Samotnýmu mi mrzly ruce a na slunce jsem potřeboval jak prase drbání... Jde hned dál, tak ho po chvíli následuju.
Těch posledních několik desítek výškových metrů se děsně vleklo, ale v 6:40 stojím na vrcholu. Akorát odešli oni dva lezci, co byli před náma, takže máme vrchol pěkně pro sebe. Je tu malý vrcholový kříž, zbytky sněhu (konečně!) a nádherný výhled - sousední El Misti (5825m), Pichu Pichu (5571m), dál v dálce Ubinas (5672m). Směrem na sever respektive severovýchod pak zaledněné vrcholy Solimana (6091m), Coropuna (6420m), Ampato (6288m), Sabancaya (5976m) a Hualca Hualca (6025m).

     

Po asi 15 minutách nahoře se dáváme na sestup. Jdeme po výstupové cestě, od 5600m se to pak dá brát direkt žlabem po písku. Blažej toho má plný brejle a jentak plete nohama. V BC se svalí do stanu a spí. Technicky je Chachani snadný kopec, ale náročnost v podobě vysoké nadmořské výšky a nízkých teplot se tomu odpárat nedá.
Před jedenáctou všechno pobalíme a jdeme opět přes sedlo Puerta del Montana na místo, kde nás po jedný odpoledne vyzvedává Jack. V Arequipě následuje odprašovací kůra našich těl a prakticky všech věcí, co máme. Na Misti ani Chachani si pokud možno neberte vaše nejnovější vybavení. Dostalo by to tam dost zabrat a moc nové už by to nebylo.
Tímto náš program v horách Cordillera Volcanica skončil. Většinu věci necháme v Arequipě a značně nalehko jedeme poznávat sever Chile. V závěru naší cesty se vracíme do Arequipy a poslední 2 dny trávíme tam.
Odlet z Peru respektive z Arequipy do Limy je pak poznamenán policejní kontrolou nás dvou přímo na letišti. Jsme vytipování jako pašeráci kokainu (Blažej se na začátku kontroly ptal: "Řekněte, co chcete vidět a já vám to vyndám." A odpověď byla: "Hledáme kokain.") a naše batohy, které jsme pracně sbalili a důkladně zafoliovali, jsou doslova rozebrány do posledního kousku. Když policajtům namítám, proč na takovou činnost nemají psa, který zavazadla očuchá a je to, tak se mi dostane odpovědi: "Our dog was arrested." Chci si být zcela jist, že zde nedochází ke komunikačnímu šumu a ověřuji, zda byl pes skutečně zadržen. "Yes, yes, arrested. In prison now." Otázku, zda byl pes zadržen za pašování drog, či něčeho jiného si nechám od cesty.
Tak to byla naše tečka za Peru. Následuje krátký přelet do Limy, 7 hodin čekání na letišti a 12 hodin letu do Madridu, kde si ještě dávám velmi příjemný dvoudenní pobyt před návratem do Prahy.