jarní výstup na Wiesberghaus

4/2005

Od nástupu jarního tání již uplynuly tři týdny, lavinová předpověď klesla na jedničku a ještě dva dny má být pěkně = jedu! Ráno odjíždím z Prahy, leje jako z konve a já proklínám Tatáňu Míkovou, která ještě před pár hodinami hlásila, že fronta se rozpadá a očekáváme jasno až polojasno. Před Lincem se to ale trhá a když kroužím kolem jezera Traunsee tak už slunce svítí o 106. Na parkoviště za Hallstattem přijíždím po poledni, najím se, sbalím věci a v půl druhý vyrážím po staré známé trase směr chata Wiesberghaus. Dole leží ještě místy sníh a s výškou ho samozřejmě přibývá. Sníh jsem čekal od 800m, ale nakonec jdu až k místu Alter Herd (1000m) suchou nohou. Dál pak je sníh místy a od místa zvaného Tropfwand (1140m) je to už jenom o firnu.

   

Kompletní galerie fotek je zde

Cesta je proježděná od lyžařů takže nemusím zkoumat, jestli jdu dobře. Jediné místo na trase, kde hrozí laviny, je žlab u chatky Tiergarten (1475m) a letos to tady muselo lítat, protože chatka je doslova pohřbená pod sněhem a žlab je jedno velké oraniště. Dál se zimní trasa od letní trochu liší a vede více vpravo prudce do kopce a posledních několik set metrů před chatou se jde po rovince. Chata je zcela prázdná (je středa) a chatař je tu sám. Ubytuji se v lágru a dokud svítí slunce tak jsem venku a kochám se pohledem na zasněžené štíty. Po západu slunce teplota rychle klesá k nule, takže zalézám dovnitř a jdu spát.
Ráno jdu od chaty nalehko na malý vrchol Ochsenwies Hoehe (1990m). Sníh je po ránu pěkně zmrzlý a cepín a mačky se více než hodí. Z vrcholu je parádní výhled na všechny okolní vrcholy včetně Hoher Dachsteinu. Pak to seběhnu dolů k chatě, kde beru zbytek věcí a začínám sestupovat. Sestup z chaty mi díky sněhu trvá jen hodinu a půl. Dole sedám do auta a hned jedu směr nedaleký Traunstein.