Česká republika   Krkonoše
      Šumava, Jizerské hory
  Jeseníky, Králický Sněžník
Švýcarsko   Bernské Alpy
        Walliské Alpy
Itálie   Hochfeiler
         Monte Vioz
Slovinsko   Julské Alpy
Bulharsko   Rila
Řecko   Dírfi
Turecko   Ararat
Gruzie   Kazbek
Arménie   Aragats
Írán   Sabalan, Damávand
Maroko   Jebel Toubkal
Nepál   Langtang Himal
Čína   Lamo She Shan

klettersteig na Donnerkogel a přechod k chatě Hofpürgl Hütte


12. - 14. 10. 2005

Využil jsem nádherného říjnového počasí a alespoň na tři dny vyrazil do Alp. Docela jsem zvažoval výstup na Hochkoenig, ale nakonec jsem dal přednost dlouho odkládanému klettersteigu na Donnerkogel v oblasti hřebene Gosaukamm.

Parkoviště u jezera Vorderer Gosausee je zcela plné, takže chvíli krouží okolo než se uvolní místo. Od auta odcházím až odpoledne a stoupám směr chata Gablonzer Hütte (1550m). Ubytuji se v lágru a do západu slunce si venku užívám nádherný podzimní večer.
Ráno vstávám ještě za tmy a akorát při východu slunce jsem u nástupu na klettersteig na Donnerkogel. První úsek je obtížnosti B/C, ale jsem dost po ránu nerozhýbanej, takže se mi neleze úplně dobře. Následuje místo zvané Kaiser Verschneidung (C/D, kolmá stěna zajištěná ocelovými stupy), které mě jako ne zrovna zdatného ferratistu docela provětrá. Při výstupu stěnou se do mě pomalu ale jistě opírá slunce a postupně sundavám vrstvy oblečení, abych je pak při přechodu do stínu na hřebínku Ziehkogelgrat na sebe opět navlékl. Následuje značně nudná a dlouhá pasáž svahem Kleiner Donnerkogel, kde to není o nějakém lezení (A/B), ale spíš o tom se nepřizabít na kořenovém systému místní kosodřeviny.

   

Těsně pod sedlem u Donnermandlu už to začíná být z lezeckého hlediska zase zajímavější. V sedle dávám krátkou pauzu, je dost zima a fouká vítr. Pak následuje nejtěžší pasáž celého výstupu - Donnermandl (D). Je to kolmá věž, která je asi 50 metrů vysoká. Za ní se krátce klesá do škrbiny a poté opět nahoru (C) až těsně pod samotný vrchol Donnerkogelu. Na vrcholu jsem sám, nikde nikdo, parádní počasí a výhledy na Dachstein, Hornorakouské Alpy, Hochkoenig a Grossglockner. Dolů jdu turistickou cestou a proti mě stoupá nahoru docela dost lidí. Ještě, že jsem vyrazil brzo ráno a hory si užil v klidu. Na chatě pak všechno sbalím a začínám přechod kolem hřebene Gosaukamm. Za hodinu a půl chůze jsem u Theodor Korner Hütte (1466m), ale ta už je zavřená, což je celkem problém, protože jsem tady chtěl přespat. Přemýšlím jestli jít dál až na Hofpürgler Hütte, ale už bych to nemusel za světla stihnout, takže raději přespím na nedaleké salaši Stuhlalm.
Vstávám za úsvitu a hned odcházím ze Stuhlalmu dál pod hřebenem Gosaukamm směr chata Hofpürgl Hütte (1703m). Cesta vede nad horní hranicí lesa ve výšce 1500 - 1700 metrů a protože je doslova vymetená obloha, tak jsou i parádní výhledy. Za dvě hodiny docela rychlé chůze stojím před již zavřenou chatou Hofpürgl. Při odchodu od chaty se mi stává něco, co se mi v životě nestalo, a asi zase jen tak nestane. Směr cesty jsem si spletl o rovných 180 stupňů a místo do sedla Steiglpass jsem si to namířil po přístupové cestě pro horolezce pod stěnu Bischofsmütze. Bylo mi sice divné, že by na turistické cestě bylo až tak lehkého lezení po skále, ale nechtěl jsem si připustit, že bych se měl vracet. Ze sedla pod Bischofsmütze nešlo sestoupit, protože na druhou stranu to byla kolmá stěna. Tímto vzal celý přechod kolem hřebene Gosaukamm za své. Ze sedla jsem zamířil direkt zpátky dolů na přístupovou cestu k chatě Hofpürgl Hütte a pak zpátky přes Stuhlalm k Gablonzer Hütte. Tam už jsem toho měl plný zuby a navíc mě tlačil čas, takže jsem investoval 5 EUR do lanovky k Vorderer Gosausee. Na parkovišti jsem naházel věci do auta a vydal se k domovu. V Bad Goisernu jsem do sebe Turka hodil dva obří kebaby a pak následovala prakticky non-stop jízda do Prahy.