Česká republika   Krkonoše
      Šumava, Jizerské hory
  Jeseníky, Králický Sněžník
Slovensko   Malá Fatra
     Roháče, Vysoké Tatry
Německo  Bavorské Alpy
Švýcarsko   Bernské Alpy
                      Walliské Alpy
Itálie   Hochfeiler, Monte Vioz                 Ortler
       Slovinsko   Julské Alpy
Chorvatsko   Dinara
  Bulharsko   Rila
Řecko   Dírfi
Španělsko   Sierra Nevada
Maroko   Jebel Toubkal
Turecko   Ararat
Gruzie   Kazbek
Arménie   Aragats
Írán   Sabalan, Damávand
Nepál   Langtang Himal
Čína   Lamo She Shan
                  Si Gu Niang
Keňa   Mt. Kenya
Tanzánie   Kilimandžáro

výstup na Dírfi (1743m)


4/2007

Na konec dubna se mi podařilo sehnat letenky do Athén se Sky Europe doslova za pár korun, takže jsem vyrazil za Elisavet, kterou znám ze školy v rakouském Linzi.
Po obligátní prohlídce Athén jsme se o víkendu vydali na asi nejbližší vyšší kopec - Dírfi, který se nachází 100 kilometrů severně od Athén a je nejvyšším bodem ostrova Evvoia. Den před akcí jsme ještě přemluvili Roba, který už nějaký ten měsíc utrácí svoje libry v Řecku (wage transferring), aby jel s námi, takže druhý den ráno vyrážíme ve třech z centra Athén, se nadýchat trocha čerstvého vzduchu.
Silnice ve městě byly ucpané méně než je obvyklé, takže za hodinu a půl jsme na místě. Snad bysme ani nebyli v Řecku kdybysme autem nevyjeli až kam to jen jde - kousek pod chatu Nikolaou, do výšky 1100m. Běžně se výstup začíná v nejvyšším bodě (1000m) silnice, která vede z vesnice Ano Steni směrem k moři. U chaty to solidně fouká, takže se nabalujeme. Tedy já a Rob se nabalujeme. Řekyně, přestože měla v kufru auta pohorky a oblečení do hor, šla nahoru v teplákách a na nohou pláťenky. Dodnes nechápu jak to vylezla, protože byla opravdu zima a na cestě ostré kameny.

   

S přibývající výškou foukalo víc a víc až z toho byl vichr mající přes 80km/h. Vítr foukal od moře, které bylo vzdálené jen 4km vzdušnou čarou. Po více než 2 hodinách fádního výstupu, při kterém ale byl pěkný výhled jak na Egejské moře, tak na ostrov Evvoia, se konečně dostávám na vrcholové plato, kde místy ještě leží sněhová pole. Po chvíli přichází Rob a asi deset minut po něm Elis. Zalézáme do závětří a relaxujeme.
Pak to seběhneme dolů k autu a jedeme ještě k moři. Úzká silnička klesá pomalu dolinou a končí u krásné přírodní pláže. Nikde žádní turisté, žádné hotely ani kempy. Prostě paráda. Se soumrakem pak sedáme do auta a se zastávkou na vynikajícim gyrosu se vracíme zpátky do víru velkoměsta.