Česká republika   Krkonoše
      Šumava, Jizerské hory
  Jeseníky, Králický Sněžník
Švýcarsko   Bernské Alpy
        Walliské Alpy
Itálie   Hochfeiler
         Monte Vioz
Slovinsko   Julské Alpy
Bulharsko   Rila
Řecko   Dírfi
Turecko   Ararat
Gruzie   Kazbek
Arménie   Aragats
Írán   Sabalan, Damávand
Maroko   Jebel Toubkal
Nepál   Langtang Himal
Čína   Lamo She Shan

výstup na Gran Pilastro - 3512m


7/2006

Cestu za krásou měst severní Itálie a za koupáním v Jaderském moři jsem si "okořenil" několika výstupy v Alpách. První z nich byl nejvyšší vrchol Zillertálských Alp, Hochfeiler (3512m).

Z Prahy odjíždím v deset večer a na Rozvadově jsem před půlnocí. U pumpy už vyšroubovali ceny benzínu na částku v přepočtu vyšší než v Rakousku, takže ani nezastavuji. Dál jedu přes Regensburg, Mnichov, Garmisch-Partenkirchen a Mittenwald do Rakouska. Následuje přejezd sedla Seefelder Sattel a prudké klesání do Innsbrucku. Poté stoupám po staré brennerské silnici do Steinach am Brenner, kde beru plnou nádrž a zanedlouho přejíždím přes sedlo Brenner do Itálie. Ve Vipitenu odbočuji na úzkou silnici do doliny Val di Vizze. Za vesnicí St. Giacomo je silnice ještě užší a v osadě Sasso končí asfalt. Dál vede jen šotolinová cesta. Po této vyjíždím až na parkoviště ve výšce 1715m. Jsem unavený, takže si něco pospím. Odpoledne pomalu balím batoh a zároveň se ale po obloze začínají honit černé mraky. Vycházím ve tři hodiny, jenže nejdu ani deset minut a spouští se intenzivní déšť. Rychle se vracím k autu. K dešti se přidává bouřka a dál pak hustě prší až do večera, takže celkem jednoznačně zavrhuji večerní výstup na chatu, která je vzdálena 3 hodiny chůze, a noc přečkávám v autě. Zítra to zkusím dát až na vrchol za jeden den.

   

Vstávám už v půl třetí, vařím kafe a snídám. V půl čtvrté pak odcházím od auta. Je jasno, ale v dálce na západě jsou mraky. Jdu nalehko a cesta tak relativně rychle ubíhá a již za světla, jsem u chaty Hochfeiler Hütte. Je tu doslova mrtvo, všichni asi zatím ještě spí. Po krátké pauze pokračuji dál, protože mraků na obloze přibývá. Po překonání krátkého zajištěného místa vede cesta po suti až do výšky 3200m a už je vidět vrcholový kříž na Hochfeileru. Počasí se pro změnu začíná lepšit, místy je vidět modré nebe a od 3400m jdu již za slunečného počasí. Na posledních několik desítek výškových metrů nasazuji mačky a po zmrzlém sněhu dojdu na vrchol, kde jsem v půl devátý. Chvíli přede mnou dolezli na vrchol severní ledovou stěnou dva Italové. Hned se ptají jestli nevím, kdo včera vyhrál fotbal. Ve tři ráno jsem slyšel zprávy, takže jim sděluji, že si finále zahrají s Francouzema. Na rakouskou stranu je krásný výhled na Zillertálské Alpy a nedalekou přehradu Schlegeis Speicher, ale směrem do Itálie je výhled nic moc, protože nad moře mraků vystupují jen vrcholy vyšší než 3400m. Po deváté hodině se vrchol halí do mraků a začíná foukat, takže to balím a začínám sestupovat. Cestou potkávám 4 Čechy a 2 Rakušáky, co spali na chatě. U Hochfeiler Hütte dávám zase pauzu a pak pokračuju v sestupu až k autu, kde jsem něco před jednou odpoledne. Následující noc ještě spím na parkovišti a druhý den ráno pokračuji v cestě směrem dál na jih, přes Bolzano a Trento, na Monte Vioz.