Čtyři dny na Grossvenedigeru

10. - 13. 6. 2006

V květnu se mi prostřednictvím tohoto webu ozval Tomáš, jestli nechci jet společně někam do hor. Po pár emailech vzniká akce s pracovním názvem "Grossvenediger und Grosser Geiger 2006". Týden před odjezdem se k nám přidává ještě Tomášova skorožena Eva, takže jedeme ve třech.

V pátek večer jsem oba vyzvedl v Praze na Černém mostě a vyrazili jsme směr Dolní Dvořiště. Dál jedeme přes Linz a Salzburg do Bischofshoffenu, kde opouštíme dálnici a pokračujeme údolím Salzachu až do Neukirchen am Grossvenediger. Po úzké lesní silnici vyjedeme na parkoviště Hopfeldboden (1060m). Je před čtvrtou hodinou ranní, takže uléháme a dopřáváme si necelé 3 hodiny spánku.
Ráno vše balíme a po osmé hodině se vydáváme směr chata Kürsinger Hütte. Cesta vede po horské silnici nejprve prudce k chatě Berndalm (1503m) a dále pak prakticky po rovině dolinou Obersulzbachtal k chatě Postalm (1699m). Už kousek za Postalmem jdeme přes první sněhová pole a od dolní stanice nákladní lanovky k chatě (1930m) se už brodíme mokrým sněhem. Nemám svůj den a pomalu se potácím asi deset minut za Tomášem a Evou. U žlabu Klamml oba spolulezce docházím. Žlab je prudký a raději se jistíme, což nám ale sebere něco času. Počasí se začíná zhoršovat a když jsme ve výšce 2350m, tak se zatahuje úplně a vypadá to, že bude sněžit. Na chatu jsem dorazil za mlhy a větru jako poslední kolem páté odpoledne. Hned se jdeme ubytovat. Lágr je pro mě a Evu za příjemné 4 EUR na noc, pro Tomáše už za 8 EUR. Oba hned mizí v jídelně na piva a Bergsteigeressen a já mířím do spacáku spát. Budíček bude ve tři ráno.

   

Kompletní galerie fotek je zde

Z brzkého ranního stávání nakonec nic nebylo. Vstáváme až v pět hodin. Noc nebyla jasná, takže sníh je to relativně měkký. Po snídani balíme batohy a před šestou vyrážíme od chaty. Ze začátku se boříme, ale o něco výše už je sníh tvrdší a jdeme v mačkách. Když jsme ve výšce něco přes 2700m, tak dělám osudovou chybu. Při focení mi z ruky vypadnou brýle a po zledovaťělém sněhu se rozjedou někam do prdele dolů. Mám tedy jednoznačnou volbu. Buďto půjdu nahoru a patrně přijdu o oči anebo si Grossvenediger nechám na někdy jindy. Vyberu si oči a Tomáš s Evou pokračují na Venediger. Rozhodnu se aspoň vyběhnout na Keeskogl (3294m), který je blízko a výstup je zatím celý ve stínu. Výstup ze zdola vypadal jako dávačka, ale tohoto pocitu jsem se zbavil, když jsem lezl závěrečný miksový hřeben, kde bylo vše pod ledem. Z vrcholu byl doslova exkluzivní výhled na kopce okolo včetně impozantních Grosser Geiger a Dreiherrnspitze. Sestup byl trápení v měkkém sněhu a posledních 300 výškových metrů k chatě jsem sestupoval přes dvě hodiny. Na chatě jsem si ukuchtil svůj VIP pokrm - lasagne a zapil to několika pivky Stiegl. Zbytek odpoledne ležím na terase a čtu časopisy Bergsteiger a Alpin. V šest večer se na svahu nad chatou objevuje Tomáš a asi půl hodiny po něm Eva. Výstup jim zabral 12 hodin . Večer plánujeme, co podnikneme zítra. Je celkem jasné, že Geigera za těchto podmínek nemůžeme dát. Nakonec vybíráme nedalekou třítisícovku Baychmayrspitz (3119m).

   

Kompletní galerie fotek je zde

Ráno vstáváme v půl šesté a o hodinu později vyrážíme. Noc byla jasná, takže už od chaty jdeme na hrotech a pomalu míříme k Bachmayrspitz. V závěru na nás čeká, ještě ve stínu položený, firnový flank o sklonu asi 35 stupňů. Z vrcholu opět nádherný výhled - Grossglockner, Grossvenediger a Dreiherrnspitze jako na dlani. Poté to seběhneme k chatě a celý zbytek dne trávíme tam, protože sníh je tak měkký, že se v tom vůbec nedá chodit.
Další den ráno vše pěkně sbalíme a v sedm ráno začínáme sestupovat. V nižších polohách sněhu za ty tři dny výrazně ubylo, takže od asi 2000m jdeme už jen suchou nohou. Dole u auta jsme v 10:30 a v 11:15 následuje odjezd. Děláme zastávku u Billy, před Linzem kupujeme štávu za 1,20 EUR za litr, poté hranice a následuje jídlo v restauraci v Holkově. V Praze jsme pak večer.