výstup na Hoher Sonnblick - 3106m

13. - 16. 7. 2005

Z Prahy vyjíždím brzo ráno a jedu klasickou trasou směr Dolní Dvořiště. Cesta ubíhá a za necelé tři hodiny jsem na hranici. Za Freistadtem konečně nájezd na dálnici do Linze a pak dál přes Salzburg a Golling do Bischofshoffenu, kde dálnici opouštím. Zbývá asi 20 kilometrů po okresce do doliny Gasteinertal. Jedu podél řeky Salzach, která je slušně rozbouřená, protože tady snad týden v kuse pršelo. Přes Bad Hofgastein (858m) a snobský Bad Gastein (1002m) vyjedu do Böcksteinu (1130m), kde začíná placená silnice Gasteineralpenstrasse. Po té lze (po zaplacení příslušného mýta ve výši 4 EUR) vyjet až do Sportgasteinu (1585m). V druhé polovině silnice je stoupání až 18 % a to dává Favoritovi s 43kW motorem slušně zabrat. Přesně po sedmi hodinách jízdy a rovných 498 kilometrech parkuji auto ve Sportgasteinu. Není to žádná vesnice, ale jen stanice lanovky a pár salaší a chat na horské louce. Už od parkoviště je vidět můj dnešní cíl - chata Niedersachsenhaus (2472m). Cesta nejprve jen velmi mírně stoupá a po deštích je to pěkný bláto. Navíc se tady všude pase dobytek, což dodává vzduchu skvělé aroma. Ve výšce 1750m se dojde pod mohutný a několik desítek metrů vysoký vodopád, od kterého pak cesta v serpentinách docela prudce stoupá až do výšky 2200m. Opět je vidět chata a přes cestu začínají první sněhová pole. Po 2 hodinách a 40 minutách chůze stojím konečně před Niedersachsenhausem. Zrovna dělají přístavbu, takže okolí chaty je pěkné staveniště. Dieselový agregát a míchačka jedou na plné otáčky a materiál na stavbu je naskládaný i různě po chatě. Ubytovávám se v lágru za 7 EUR na noc.
Budík úspěšně ignoruji a ze spacáku lezu až v sedm. O dvě hodiny později pak odcházím směr chata Naturfreundehaus Neubau (2175m). To co měl být krátký sestup, se mění v hodinový pochod, spestřený přechodem několika vysněžených lavinových žlabů. Od chaty Neubau pokračuji směr chata Rojacher Hütte (2719m). Od 2500m leží přes cestu částečně mokrý sníh a dost se to boří. U chatky (je to asi nejmenší horská chata co jsem kdy viděl) dávám pauzu a vařím oběd. Je odtud vidět cesta dál směrem k chatě Zittelhaus a prakticky celé to je ještě pod sněhem. Ale je zde celkem slušně prošlápnutá stopa, takže se to ani moc neboří. Zittelhaus pořád nebýt a nebýt vidět, až pak kousek pod vrcholem se ukazuje střecha meteorologické stanice a o chvíli později i chata. Celkem mi výstup od Rojacher Hütte až k Zittelhausu zabral něco přes hodinu.

   

Kompletní galerie fotek je zde

Všechno je tady pod sněhem, přičemž asi půl metru napadlo minulý týden. Do chaty se leze stylově po sněhové návěji. Ubytovávám se v lágru za příjemných 7€ a říkám si, zlatý Rakousko. Před třemi týdny jsem totiž na chatách ve Švýcarsku platil rovný dvojnásobek. Na chatě nikdo není a až později odpoledne přichází pár lidí. Berou si pokoje, takže lager mám pěkně celý jen pro sebe. Venku si pak na vyhlídce na Grossglockner (3798m) vařím večeři a loudí u mě místní psisko - Lawinenhund Olly. Večer se vrchol Sonnblicku halí do mraků, takže jdu dovnitř do jídelny na pivko.
Brzo ráno vstávám na východ slunce - nádhera. Pak jdu ještě spát a vstávám až bůh ví kdy. Sestupovat tak začínám až v půl desátý. Slunce už pálí o 106 a sníh už samozřejmě dost změknul, takže k Rojacher Hütte to spíš sjedu než sejdu. Dál sestupuji směrem k ledovcovému jezírku ledovce Vogelmair Ochsenkar Kees, odkud jdu po naučné stezce Tauerngoldbergweg. Jde se kolem různých štol, rozbořených staveb zlatokopů a dalších památek na těžbu zlata v této oblasti, která zde probíhala hlavně v 2. polovině 19. století. Cesta končí u chaty Naturfreundehaus Neubau, odkud mě čeká výstup k chatě Niedersachsenhaus, kde jsem v před půl třetí odpoledne. Počasí je pořád slušný, tak se rozhodnu nesestoupit rovnou do Sportgasteinu, ale vzít to delší cestou kolem jezer Bockhartseen. Na mapě to vypadá docela nevinně, ale ve skutečnosti je to slušný kus cesty. Nejprve se jde po hřebeni na vyvýšeninu (2530m), odkud se klesá až na nějakých 2250m. Poté se dojde do sedla na hřebeni (2296m), odkud se musí dál do kopce, aby pak člověk konečně mohl sestoupit do sedla Bockhart Scharte (2226m). Tady se naposledy podívám směr vrchol Hoher Sonnblicku a pokračuji k jezeru Oberer Bockhartsee (2076m). Tady už mě to moc nebaví a to mám před sebou ještě slušný kus cesty. Následuje prudký sestup k Unterer Bockhartsee (1872m) a krátké stoupání k malé chatce Bockhartsee Hütte (1933m), odkud už sice vidím parkoviště ve Sportgasteinu, ale zároveň i ten solidně prudký sestup, co mě čeká. Pro kolena je sestup po uzoučké, kamenité a prudké pěšině doslova utrpení. Posledních 100 výškových metrů dolů k autu ani nevím, jak jsem došel. Je dost pozdě, takže nikam nejedu a noc přečkávám na parkovišti. V noci přichází opravdu velmi vydatná letní bouřka.
Ráno odjíždím z parkoviště a jedu směr Dachstein s tím, že se nechám vytáhnout lanovkou nahoru a vylezu na vrchol. Ale když se blížím k dálnici, tak se obloha zatahuje a začíná pršet. Takže to otáčím směr domov. Po cestě se alespoň stavím v Salcburku a doma jsem pak večer. RESUMÉ = povedená akce, výstup na Hoher Sonnblick a přespání na chatě Zittelhaus doporučuji