Česká republika   Krkonoše
      Šumava, Jizerské hory
  Jeseníky, Králický Sněžník
Švýcarsko   Bernské Alpy
        Walliské Alpy
Itálie   Hochfeiler
         Monte Vioz
Slovinsko   Julské Alpy
Bulharsko   Rila
Řecko   Dírfi
Turecko   Ararat
Gruzie   Kazbek
Arménie   Aragats
Írán   Sabalan, Damávand
Maroko   Jebel Toubkal
Nepál   Langtang Himal
Čína   Lamo She Shan
Tanzánie   Kilimandžáro

Kilimandžáro

Kilimandžáro netřeba příliš představovat - nejvyšší hora Afriky, nejvyšší hora Tanzánie a hora s 4. nejvyšší prominencí na světě. Na vrchol vede několik výstupových tras a na všechny je možný vstup pouze s organizovanou skupinou, resp. s průvodcem registrovaným u Národního parku Kilimandžáro. Celý masiv tvoří 3 vrcholy - Shira (3962m), Mawenzi (5149m) a Kibo (5895m). Na samotném Kibu je pak několik menších vrcholů - Gilman's Point (5685m), Stella Point (5756m) a nejvyšší Uhuru Peak (5895m). Nad 5600m se nachází několik ledovců, které se však postupně zmenšují.

Následující údaje a ceny byly platné v únoru 2018. Kurzy 100 TSH = 1 CZK, 1 USD = 20,5 CZK. Pokud se chcete na něco k výstupu na Kilimandžáro zeptat, tak mi pošlete mail.

Jak se tam dostat?

Z České republiky do Tanzánie
V zásadě jsou tři letiště, která mohou sloužit jako vstupní brána pro výstup na Kilimandžáro. Jednoznačně nejvíce komfortní je letět přímo na letiště Kilimanjaro International Airport, které je asi 50 kilometrů od kopce. V tomto případě lze využít lety KLM z Prahy přes Amsterdam (osobně KLM nedoporučuji), lety Qatar Airways z Prahy přes Dauhá nebo lety Ethiopean z Vídně přes Addis Abebu. Cena zpáteční letenky obvykle mezi 15 a 20 tisíci, v případě Ethiopean lze najít i za 12 tisíc. Dalším vstupním letištěm může být keňské Nairobi, kam jsou letenky levnější (s trochou flexibility se lze dostat na 12 až 15 tisíc za zpáteční let z Prahy) a nabídka letů širší, ovšem je třeba počítat s následnou cestou autobusem z Nairobi (přibližně 6 až 8 hodin) a poplatkem za dvouvstupové keňské vízum. Třetí možnost je let do hlavního města Tanzánie - Dar Es Salaamu a následně pak autobusem (10 - 11 hodin) do Moshi, města na úpatí Kilimandžára.

Vstup do Tanzánie
Pro vstup do Tanzánie je pro držitele českých pasů důležité řešit dvě věci - vízum a očkování proti žluté zimnici. To první je snadné neboť vízum zde funguje jen jako zdroj příjmů pro Tanzánii - při příletu vyplníte jednostránkový formulář, zaplatíte 50 USD a za asi 10 minut budete mít vízum nalepené v pase.
Druhým důležitým dokumentem je Mezinárodní očkovací průkaz s vyznačeným očkováním proti žluté zimnici. Pokud do Tanzánie pojedete přes Keňu, která je považována za zemi s výskytem žluté zimnice, tak pro vstup do Tanzánie budete muset doložit, že jste očkováni. Pokud potvrzení mít nebudete, tak vás budou chtít na hranici očkovat. Při cestě letadlem je situace složitější. Pokud cestujete ze země/přes zemi (a to včetně transferu na letišti delším než 12 hodin) s výskytem žluté zimnice, tak očkování mít musíte. Pokud letíte přímo z Evropy nebo přes zemi, kde se žlutá zimnice nevyskytuje, tak dle přílušných nařízení WHO očkování proti žluté zimnici mít nemusíte. Ale... konečné rozhodnutí má příšlušný zdravotník na letišti v Tanzánii. Pokud usoudí, že očkování byste mít měli, tak vás buďto může poslat na očkování přímo na letišti nebo vám zakáže vstup do Tanzánie. Já do Tanzánie letěl přes Etiopii, přestup v Addis Abeba jsem měl jen 4 hodiny a přesto na letišti v Tanzánii očkovací průkaz vidět chtěli. Přede mnou byl nějaký Ital, který byl v Addis Abeba 6 hodin a po předložení letenek jej nechali projít bez očkování. Ale na internetu lze najít popis případů, kdy zdravotníci trvali na očkování na letišti bez ohledu na to, odkud člověk přiletěl. Osobně bych do očkování někde v kanceláři na tanzanijském letišti nešel a raději jsem se nechal očkovat v ČR. Samotné očkování proti žluté zimnici je tzv. živá vakcína, což znamená, že jde o oslabený vir. Vedlejší účinky nemusí být žádné nebo vás to taky může pěkně rozhodit - to byl i můj případ, 5 dní jsem byl nepoužitelný (únava, bolest svalů, slabost).

Kdy jet?

Na Kilimandžáru jsou následující čtyři sezóny.

leden - březen duben - květen červen - říjen listopad - prosinec
- sucho a teplo
- ráno převažuje jasno
- v průběhu dne oblačno
- večer občas přeháňky
- méně lidí
- deštivo
- minimum lidí
- sucho
- převážně jasno
- mraky lidí
- oblačno
- časté přeháňky
- málo lidí
Já jsem na Kilimandžáru byl v polovině února a bylo ráno vždy jasno, v průběhu dne více oblačnosti a večer pak často přeháňka (nad 4500m sněžilo). Obecně bylo teplo, přes den často větrno. Lidí bylo ještě přijatelně, ale nedovedu si představit, jak to tam vypadá v hlavní sezóně.

Výstupové trasy

Výstup na Kilimandžáro lze uskutečnit po několika cestách, které se liší zejména těmito faktory: spaní v chatách nebo pod stanem, počet nocí, náročnost aklimatizace a cena. Pokud chcete spát pouze v chatě, tak je Váš výběr snadný - trasa Marangu a řešíte jen zda varianta na 5 nebo 6 dní. Délka výstupu ovlivňuje úroveň aklimatizace a cenu. Obecně žádná ze standardních výstupových variant pro drtivou většinu lidí nesplňuje podmínky na dostatečnou aklimatizaci. Takže je třeba buďto se před výstupem aklimatizovat někde jinde nebo zkrátka počítat s tím, že od určitého okamžiku (rychlost aklimatizace je zcela individuální záležitost) při výstupu vám bude blbě (více či méně).


Výškový profil noclehů na jednotlivých trasách

Jednoznačně nejnáročnější z hlediska aklimatizace je trasa Marangu na 5 dní, kde každý den jdete o kilometr nahoru. Z vlastní zkušenosti musím říct (a to se obvykle aklimatizuji rychle), že noc na Kibo Hut (4710m) a následný výstup nejsou příjemné. Výrazně příznivější na aklimatizaci je 6 denní výstup cestou Machame, ale i ta není pro dostatečnou aklimatizaci dostačující. Nejlepším řešením je dle mého těsně před odletem do Afriky udělat aklimatizaci v Alpách - nějaký vysoký kopec v Rakousku nebo něco nad 4000m ve Švýcarsku.
Pokud jde o cenu výstupu, tak hlavním faktorem je počet dní výstupu. Každý den navíc se prodraží o vysoké poplatky národnímu parku a samozřejmě náklady na vašeho průvodce a nosiče. Na trasách, kde se spí ve stanech je nutný vyšší počet nosičů, čímž rovněž roste cena. Nejlevněji tedy vychází Marangu na 5 dní, pak Marangu na 6 dní a následuje Machame na 6 dní. U méně často chozených tras jako je Lemosho, Rongai nebo Umbwe jsou ceny o několik stovek dolarů vyšší.


Hlavní výstupové trasy na Kilimandžáro

Organizace výstupu

Kilimandžáro není typ výstupu, kam by člověk vyrazil s batohem a po vlastní ose si šel nahoru po trase, která se mu líbí. Pravý opak je pravdou. Výstup na vrchol je značně regulovaný a zároveň patřičně zpoplatněn. Je povinný průvodce a musí se platit vysoké poplatky národnímu parku za každý den pobytu. Najmout si samotného průvodce je velmi těžké, protože všichni pracují pro agentury, které nabízí kompletní servis - dopravu k výchozím bodům výstupových tras, nosiče, kuchaře a samozřejmě průvodce. Pravidla národního parku přesně stanovují, jaký má být počet nosičů, kuchařů a průvodců na určitou velikost skupinu. Pokud jste sami, tak počítejte s guidem, 3 nosiči (na trase Marangu, na jiných trasách pak nosiči 4) a kuchařem. Pokud jdete ve dvou, tak se k Vám povinně přidá druhý guide a další 2 nosiči. Ve zkratce, výstupy na Kilimandžáro živí prakticky celý region a v téměř každé rodině najdete někoho, kdo dělá nosiče, kuchaře, řidiče nebo guida. Obejít tato pravidla prakticky nelze a zkoušet jít na vlastní pěst nemá smysl - samostatně se na území národního parku pohybující běloch je krajně podezřelé a velmi rychle vás někdo nahlásí rangerům (vyzbrojeným kalachama) a ti už si pro vás dojedou ;-). Jsou jen dvě možnosti, buďto se s pravidly a poplatky smířit a na nejvyšší vrchol Afriky vylézt nebo se na to vykašlat a jet jinam. Třeba na Elbrus nebo Damavand. Sám jsem výstup na Kilimandžáro z důvodu těchto pravidel léta odmítal. Letos (2018) jsem se pro výstup rozhodl a zpětně toho nelituju.

Výběr agentury a cena výstupu
Klíčové jsou dva faktory - v jak velké skupině jdete a jste ochotni se připojit k tzv. smíšenému výstupu, což znamená, že ve vaší skupině budou lidé, které uvidíte poprvé v životě. Zejména pokud chcete jet sám/a nebo ve dvou, tak je smíšená skupina cestou, jak si o něco snížit náklady. Obecně se ceny za výstup cestou Marangu (varianta 5 dní) na jaře 2018 pohybovali mezi 1150 až 1500 dolary pokud jste byl sám/sama. Pokud jste byli dva tak ceny agentur začínaly na 1080 dolarech. Tato varianta nezahrnovala dopravu z letiště do Moshi a ubytování před a po výstupu. Výstup cestou Machame (6 dní), Umbwe (7 dní), Lemosho (7 dní) a další byl dražší. Já nakonec vybral agenturu Ascend Tanzania (dobré reference na TripAdvisor) a v jedné osobě platil za 5 denní výstup cestou Marangu 1380 USD (platila se záloha 5 %, zbytek v hotovosti na místě). V ceně byla doprava z letiště do Moshi, noc před výstupem v hotelu v Moshi (hotel Zebra v centru, vše OK), samotný výstup včetně všech poplatků a plné penze, noc v hotelu Moshi po výstupu a doprava z Moshi na letiště. Ascend Tanzania (což jsem zjistil až na místě) je prakticky to samé jako agentura Monkey Adventures - stejný majitel a je celkem jedno s kterou z nich budete výstup rezervovat, skončíte ve stejné skupině. Agentur je bezpočet, většina z nich jen přeprodává, aniž by výstup sami zajišťovali - vyplatí se důkladně pročíst recenze například na již zmiňovaném TripAdvisoru.

Vybavení
Výstup na Kilimandžáro je netechnický, kde si maximálně budete muset výjimečně pomoci rukama, jinak jde o čistě chodecký terén. Co však nelze podcenit je fakt, že se jde do téměř 6000 metrů - může kdykoliv sněžit a v noci (a někdy i přes den) je nahoře zima. Tím myslím opravdu zima;-). Když trochu fouká je hned rázem -15°C, -20°C nebo i méně. Chce to pořádný boty, kvalitní ponožky, rukavice nejlépe v dvou vrstvách a další kvalitní oblečení. Opravdu to není na oblečení, v kterém si člověk v létě vyrazí do Tater. Poslední den výstupu se jde prudkým kamenito-písčitým terénem, kde se hodí trekové hole a návleky. Dle sezóny přibalte i kvalitní pončo proti dešti. Lepší je vést si s sebou svoje vlastní, odzkoušené vybavení, než si za poměrně vysoké peníze v Moshi půjčovat věci různé (i pochybné) kvality.

Jídlo
Posledním důležitým bodem, kterému se zde budu krátce věnovat je stravování při výstupu. Všechny organizované výstupy jsou včetně jídla (pokud toto výslovně neodmítnete s tím, že si jídlo ponesete a budete vařit sami). Jídla je neuvěřitelná hromada (snídaně, obědový balíček, odpolední svačina a večeře), porce obří, ale bohužel složením to není ideální pro mizerně aklimatizované jedince pohybující se ve vysoké nadmořské výšce. Jídla bylo hodně na objem, přičemž by spíše mělo být menší a energeticky vydatnější.
Typické snídaně byly: toasty, máslo, džem, porridge, banány, omeleta; oběd ve formě balíčku: kuře, chleba, rajče, sendvič; večeře pak: polévka, kuřecí nebo ryba, rýže, brambory, něco zeleniny.