výstup pod šestitisícovku Lamo She

8/2011

Do Kangdingu přijíždíme po více jak deseti hodinách jízdy až po sedmé večer. Cesta měla trvat o 2 a půl hodiny méně, ale silnice z Chengdu prochází na několika místech rekonstrukcí. V Číně to v praxi znamená, že se zavře jak první tak druhá polovina silnice. Na té první se pracuje non-stop a na té druhé se chvíli pracuje, pak se pustí jeden směr, pak se pracuje, pak projede druhý směr atd. Za městem Luding se silnice dokonce zrušila zcela a jezdí se tak nějak kolem.
Autobusové nádraží v Kangdingu je na Čínu dost netypické, protože nepraská ve švech pod náporem tisíců lidí. Jako základnu jsme zvolili Zhilam Guesthouse, který je kousek nad městem. Zkoušíme se domluvit s tibetskými taxikáři na odvozu, ale není to jednoduché. Já na ně se svým pekingským dialektem a oni na mě po jejich. Všichni mluvíme sice čínsky, ale moc si nerozumíme. Nakonec pochopí, kam přesně chceme odvést, ale chtějí 50 juanů za asi tři kilometry dlouhou jízdu. Takže bereme batohy pěkně na záda a začínáme pochodovat přes město. Cestou ještě něco nakoupíme a pak celkem bez problému dojdeme do guesthousu (2595m) nad městem. Bohužel dostáváme pokoj mimo hlavní budovu, což se záhy ukazuje jako problém. Naše místnost je v budově, která je napůl staveniště. Navíc veškeré zázemí je v hlavní budově, do které se po jedenácté večer nedostaneme vůbec, protože na recepci prý nemají další klíč. Vtipný.
Další den ráno na recepci měníme pokoj a přesouváme se do hlavní budovy. Dnes jsme měli udělat nějaký aklimatizační výšlap, ale Bodo na tom není dobře a zůstává ležet v posteli. Já jdu do města a lanovkou se nechávám vytáhnout na Pao Ma Shan (2850m). Měla by odtud vést stezka dolinou k dvěma plesům ve výšce 4200m, respektive v 4400m. Jenže je tu jen klášter, kde chtějí 50 juanů za vstup a stezka nahoru žádná.

   

Kompletní galerie fotek je zde

Společně s davem čínských turistů tedy sestupuji zpátky do Kangdingu a jdu pak do guesthousu. Zítra jsme měli začít trek pod sedmitisícovkou Minya Konka, ale s Bodem to není lepší, takže to padá a začínám přemýšlet o náhradním programu. Odpoledne jdu od guesthousu stezkou nahoru. Dojdu k místu plnému modlitebních vlaječek, odkud je pěkný výhled na Kangding. Jdu dál nahoru lesem a dojdu na horskou pastvinu se stády koní, tibetskou stupou a pastevcem s agresivním pes. Výška je 3170m. Ptám se chlapíka, jak se to tady jmenuje. Prý Xiao Song, takže něco malýho (čínsky xiao = malý). Dalo by se odtud jít ještě dál až na blízký vrchol (odhadem 3800m), ale není čas. Večer balím batoh na další den - chci udělat aspoň jednodenní výstup pod šestitisícovku Lamo She.
Vstávám v šest ráno a jdu pěšky na hlavní silnici. Zkouším chytnout taxíka do vesnice Lao Yun Lin, ale v mém směru je všechny jsou obsazené. Zkouším i taxíky v protisměru, kde je občas nějaký volný. Po chvíli dohadování s jedním z nich, se domlouváme na ceně 40 juanů a za 15 minut jsem v Lao Yun Lin. Najdu cestu, která vede z vesnice lesem nahoru do kopce a ve výšce 3440m se napojí na silnici vedoucí do sedla Xue Men Kou. Po asi 500 metrech se dá přejít zpět na pěšinu a stoupat dál po horských loukách kolem stanů pastevců a tibetských nomádů. Postupně jsou vidět zasněžené vrcholy Bai Hai Zi Shan (5980m) a Lamo She (6070m), na druhé straně doliny pak Jiazi Feng Shan (6540m). V půl jedenácté jsem nahoře v sedle. Několik Číňanů tady zastavuje se svými luxusními krabicemi a fotí se s zasněženými vrcholy v pozadí. Jihozápadně od sedla se zvedá bezejmenný vrchol s výškou kolem 4600m. Přemýšlím o výstupu, ale nakonec jdu směrem na severovýchod do doliny Hei Haizi Gu (Dolina Černých ples). Něco jako mapa neexistuje, takže jdu jen podle velmi jednoduchého náčrtku, který mi dal majitel Zhilam Guesthouse v Kangdingu. Ze sedla je potřeba přejít poměrně rozsáhlou travnatou pláň k nevýraznému hřebenu, po kterém se pak stoupá směrem pod Lamo She. V 4200 metrech pak trochu váhám jak jít dál, jestli vpravo jen mírně do kopce přes travnatou pláň nebo dál rovně do nevýrazné doliny.

   

Kompletní galerie fotek je zde

Nakonec beru druhou možnost. V dolině je něco jako moréna, takže by tam mohlo být prvních z Černých ples. Vystoupám do 4260m a místo plesa je louka se stádem jaků. Takže musím jít o jednu dolinu dál směrem na severovýchod. Vracet se zpět a "podejít" nevýrazný hřeben se mi nechce, takže začínám jdu přes hřeben. Ve výšce 4310m se konečně dostanu do správné doliny a zároveň tady potkávám jednoho pastevce. Dáváme se do řeči a ptám se, kde jsou ty plesa, co hledám. Chlapík prý musí jít tím směrem, protože tam má stádo koní a jaků, takže mi to ukáže. Klesáme přes 100 výškových metrů k místu odkud je částečně vidět první z Černých ples. Jsme dobrých 200 výškových metrů nad ním. Pastevec mi vysvětluje cestu k druhému a třetímu plesu a jak pak sestoupit opačnou stranou doliny. Poděkuju mu, rozloučíme se a já razím směr druhé pleso, který by mělo být ve výšce přes 4400m. Počasí se ale bohužel rychle kazí a když jsem v 4300m, tak začíná hřmět a docela hustě začíná pršet. Mažu dolů, protože nechat se usmažit v horách uprostřed Číny se mi nechce. Za necelou hodinu jsem dole u silnice, ale na druhé straně sedla Xue Men Kou, takže musím opět do kopce. Ze sedla sestupuji za doprovodu deště. V 3400m už toho mám tak akorát - přes 35km v nohách a 1500m převýšení. Zkouším stopovat a asi desáté auto mi zastavuje. Je to mladý pár z Chengdu a jejich pes Snowie. Auto je Suzuki Swift, takže místa je málo a pes musí sedět na mně. Za půl hodiny jsme dole v Kangdingu. Chci je pozvat na jídlo, ale musí jet. Jedou až do Chengdu a před sebou mají ještě minimálně 8 hodin v autě (a to je šest večer). Pěšky dojdu do guesthousu. Bodo je na tom líp, místní léky zabraly.
Další den už žádné chození. To samé co včera už bych nedal. Odpoledne trochu projdeme Kangding a uděláme krátký výstup nad město do 2900m. Následující den brzo ráno odjíždíme busem zpět do Chengdu. Tentokrát to jde lépe než při cestě do Kangdingu a za 8 a půl hodiny jsme v hlavním městě provincie Sečuan.

Prima výlet :-).