Česká republika   Krkonoše
      Šumava, Jizerské hory
  Jeseníky, Králický Sněžník
Švýcarsko   Bernské Alpy
        Walliské Alpy
Itálie   Hochfeiler
         Monte Vioz
Slovinsko   Julské Alpy
Bulharsko   Rila
Řecko   Dírfi
Turecko   Ararat
Gruzie   Kazbek
Arménie   Aragats
Írán   Sabalan, Damávand
Maroko   Jebel Toubkal
Nepál   Langtang Himal
Čína   Lamo She Shan

2x nad 3500m od chaty Vernagthütte


9/2007

Na předposlední víkend v září je hlášena výborná předpověď, takže chci vyrazit do Alp. Narychlo dávám na Lezce výzvu, jestli se někdo nepřidá. Nakonec se domlouvám po mailu s Tomášem, takže ve čtvrtek v pět ráno se scházíme v Praze na Pankráci a o chvíli později už si Fabie s dvoulitrovým pojídačem benzínu pod kapotou proráží cestu směr dolina Ötztal. V plánu máme vylézt z Ventu na nějaké ty 3500-ovky.
Až na menší zácpu před Mnichovem probíhá cesta v pohodě, takže po poledni parkujeme auto ve Ventu. Pobalíme bágly a razíme nahoru směr již zavřená chata Vernagt Hütte. Je nádherně, takže nikam nespěcháme a kocháme se výhledama na okolní kopce. V podvečer pak zakotvíme ve winterraumu ve výšce 2760m.
Po západu slunce teplota rychle padá k bodu mrazu. Zatopíme v kamnech a aspoň trochu se nám daří zvýšit teplotu uvnitř winterraumu. Ráno je ale zase zima a z vyhřátých spacáků se nám vůbec nechce. V půl sedmé konečně vylézáme a snídáme. Dobalíme batohy a před půl osmou konečně začínáme stoupat směr Hochvernagtspitze. Teploměr na chatě ukazuje -2°C. Začátek cesty se jde po moréně, pak následuje travers suťoviskem a jsme u ledovce. Ten po vrstevnici přejdeme a pomalu začínáme stoupat po ledovcem uhlazených skalách nahoru. Výš na ledovci leží relativně dost prašanu. I větší trhliny jsou tak schované, ale zároveň jsou sněhové mosty dosti chatrné. Dupeme dál podél skal až do jejich nejvyššího bodu a na ledovec vstupujeme až ve výšce 3350m. Následuje asi 70 výškových metrů prudkého výstupu a jsme na závěrečném vrcholovém platu. To během asi 10 minut přecházíme a stojíme pod závěrečným skalním úsekem. Odvazujeme se a zdoláváme závěrečný snadný hřebínek. Pak už není kam stoupat, jsme na vrcholu ve výšce 3539m. Je parádní počasí a hlavně bezvětří, takže mahoře sedíme hodinu. Výhled je fantastický - Ortler, celé Ötzálské a Stubaiské Alpy, Bernina. Prostě paráda. Pak to pomalu seběhneme zpátky dolů k chatě.
Ve winterraumu mezitím přibyly něčí batohy. Večer pak přichází skupinka 2 lezců a 2 lezkyň a evidentně to nejsou Rakušáci. Později se dáváme do řeči a klubou se z nich východní Němci a s jedním z nich zjišťujeme, že se hodně dobře známe z diskuze na gipfeltreffen.at. Na další den mají v plánu Hochvernagtspitze a přechod přes Gepatschjoch na Fluchtkogel a odtud přes ledovec Guslarferner zpátky k chatě.

     

Ráno vstáváme před pátou a Němci už pobíhají po winterraumu. Vyplýtvají veškerou vodu z konvice a odcházejí až před šestou hodinou. My vyrážíme před půl sedmou, akorát svítá, takže čelovky nepotřebujeme. Batohy jsou o něco těžší než včera, protože se komplet přesunujeme na chatu Breslauer Hütte. Nejprve jdeme stejnou cestou jako předchozí den ke spodnímu splazu ledovce Vernagtgletscher. Podle mapy bychom měli jít po vrstevnici, ale ledovec je samozřejmě pryč. Musíme dobrých 100 výškových metrů dolů a následně po moréně nahoru. V necelých 3000m se na začátku ledovce navazujeme. Sníh je zmrzlý a v mačkách se jde dobře. V 3200m na nás začínají dopadat první sluneční paprsky. Dál pochodujeme po ledovci až pod sedlo Brochkogeljoch. Sedlo bylo možná kdysi ledovcové, ale o tom už nemůže být řeč. V cestě nám stojí skalní ostroh vybýhající zleva. Nevidíme, kde by se dal přelézt, proto to obcházíme zprava a stoupáme nahoru prudkým šotolinovým žlabem. V horní části je to pak trochu akční, protože na zmrzlé půdě leží slabá vrstva šotoliny a dostat se i o metr výš dá zabrat. Pak se dostáváme ke skále, jenže prakticky za všechno za co vezmu, mi zůstane v ruce. Pomalu se ale nějak dostaneme nahoru a odměnou nám je pohled na nádhernou ledovou pyramidu Hinterer Brochkogelu.
Navážeme se na špagát a vyběhneme na nedalekou Petersenspitze (3484m). Chvíli posedíme na vrcholu a vyrážíme směr Hinterer Brochkogel. Podejdeme severní stěnu a stáčíme se doprava. Hlubokým prašanem jdeme směr JV hřeben. Začátek hřebene je značně fádní - obyčejná dupačka po suti. Výše už je to zajímavější a čerstvě zasněžená plotna před škrbinou (3590m) už stojí za to. Pak následuje trocha lehkého lezení za II UIAA a závěrečný suťový svah na vrchol (3635m). Stojíme na pátém nejvyšším vrcholu Rakouska a užíváme si parádní panorama. Po obligátním focení se dáváme na sestup. Onu plotnu za škrbinou jdeme raději na špagátu. Spodní část hřebene pak seběhneme a pomalu po ledovci přejdeme do sedla Mitterkarjoch (3470m). Žlab je na tuto roční dobu nezvykle dobře vysněžen, takže sestup je rychlý. Při sestupu si všimnu, že je zde vybudovaná nová ferrata. Loni v červnu tady nic takového nebylo. Výstup do sedla to určitě značně usnadňuje. Mitterkarjoch bylo jediné místo na normálce na Wildspitze, které člověka trochu prověřilo a případně včas vystavilo stopku. Takto se podél ocelového lana na Wildspitze dostane prakticky každý a dochází pak k situacím jako letos v srpnu. Jeden Rakušák nebo Němec uklouzl při sestupu ze sedla, neuměl brzdit cepínem a spadl po hlavě (!) do odtrhové trhliny pod sedlem. Sestup Mitterkarem je fádní - měsíční krajina po ustoupivším ledovci. V podvečer jsme konečně na Wroclawskom Schronisku, ubytujeme se a se soumrakem hurá do postelí.
Další den ráno to jen všechno pobalíme a dopoledne začínáme sestup dolů do Ventu, kde jsme za necelé 2 hodiny. Dole ještě musíme najít chataře Vernagt Hütte a zaplatiti něco peněz za přespání ve winterraumu. Pak už nás čeká jen cesta směr domov.