Kompletní galerie fotek je zde
Vstáváme v 3:30 a po čtvrtý už dupeme nahoru. Nástup na ledovec je jedna z největších prasáren, co jsem kdy viděl. Cesta neexistuje. Jde se po ledovci pokrytým jemnou sutí, pod tím čistý led. Nějak se vymotáme a na začátku "bílého" ledovce se navazujeme. První slunce se mezitím již opírá do našeho cíle - Weisskugelu. Po ledovci dojdeme do sedla Weisskugeljoch (3370m). Nabízí se cesta direkt nahoru po hřebeni k vrcholu. Jenže Tomáš nechal cepín doma, tak do toho raději nejdeme. Brzdit na 45° svahu bez zobáku by nebylo nic moc. Volíme sice výrazně delší, ale bezpečnější cestu přes sedlo Hintereisjoch (3486m). Kopec tak prakticky obejdeme dokola :-). Slunce praží o 106 a mě postupně bohužel tak nějak docházejí síly. Vydrápu se na sněhový předvrchol (3720m), koukáme na kříž od kterého nás dělí jedna skalní věžička, ale nohama sotva pletu, tak to pytlujeme. Dneska mi to prostě nesedlo. V už řádně rozbředlém sněhu se dobrodíme na konec ledovce, kde (a nejsme sami) řešíme jak z něj pryč. Je tam odtrh, všude už potoky vody, zleva a zprava prudký led se sutí. Po asi půlhodinovým bádání to slezeme každý jinak, ale ve zdraví stojíme na hlíně. U chaty pěkně pivečko, páreček... usušit věci, zabalit a seběhnout to k autu. V Rakousku hned za hranicí zavřená silnice, objížďka po "polňačce" přes Švýcarsko, ale pak už to jde dobře a o půlnoci jsme v Praze.
vedlejší ulice;
počasí v alpách sněžnice english deutsch co a kdy jsem vylezl plánované akce |
odkazy; phototravels - fotky z cest miloš růžička - horské praktikum výměna odkazů |
navigace; nahoru zpět |
horalka.org; podmínky použití kontakt |