Česká republika   Krkonoše
      Šumava, Jizerské hory
  Jeseníky, Králický Sněžník
Švýcarsko   Bernské Alpy
        Walliské Alpy
Itálie   Hochfeiler
         Monte Vioz
Slovinsko   Julské Alpy
Bulharsko   Rila
Řecko   Dírfi
Turecko   Ararat
Gruzie   Kazbek
Arménie   Aragats
Írán   Sabalan, Damávand
Maroko   Jebel Toubkal
Nepál   Langtang Himal
Čína   Lamo She Shan


Kolem dokola na Weisskugel


4. - 5. 7. 2017

Tak jsme se konečně domluvili, kam pojedeme a vyrážíme směr Weisskugel na hranici Rakouska a Itálie. Příjezd Tomáše z Liberce samozřejmě pozdě, ale nějak vyjedeme a se západem slunce večeříme na parkingu na konci A95 u Garmisch-Partenkirchen. Druhý den ráno to přes Rakousko a švýcarský Samnaun (litr benzínu 23 CZK :-) dojedeme do italského Melágu (1920m). S plnou polní se dovlečeme za 2 hodiny a kousek k boudě Weisskugelhütte (2557m). Chata je v původním stavu, ale útulná. Za cenu lágru dostáváme privátní apartmá s oknem a s chatařem měníme plechovku Plzně za nějaký to jeho italský. Chata má další specifika - umývárna je venku a kuchyně ve sklepě. Ale jídlo mají výborný a večeře o 4 chodech nás dostatečně zasytí. Ještě večerní foto session a jde se spát.

     

Vstáváme v 3:30 a po čtvrtý už dupeme nahoru. Nástup na ledovec je jedna z největších prasáren, co jsem kdy viděl. Cesta neexistuje. Jde se po ledovci pokrytým jemnou sutí, pod tím čistý led. Nějak se vymotáme a na začátku "bílého" ledovce se navazujeme. První slunce se mezitím již opírá do našeho cíle - Weisskugelu. Po ledovci dojdeme do sedla Weisskugeljoch (3370m). Nabízí se cesta direkt nahoru po hřebeni k vrcholu. Jenže Tomáš nechal cepín doma, tak do toho raději nejdeme. Brzdit na 45° svahu bez zobáku by nebylo nic moc. Volíme sice výrazně delší, ale bezpečnější cestu přes sedlo Hintereisjoch (3486m). Kopec tak prakticky obejdeme dokola :-). Slunce praží o 106 a mě postupně bohužel tak nějak docházejí síly. Vydrápu se na sněhový předvrchol (3720m), koukáme na kříž od kterého nás dělí jedna skalní věžička, ale nohama sotva pletu, tak to pytlujeme. Dneska mi to prostě nesedlo. V už řádně rozbředlém sněhu se dobrodíme na konec ledovce, kde (a nejsme sami) řešíme jak z něj pryč. Je tam odtrh, všude už potoky vody, zleva a zprava prudký led se sutí. Po asi půlhodinovým bádání to slezeme každý jinak, ale ve zdraví stojíme na hlíně. U chaty pěkně pivečko, páreček... usušit věci, zabalit a seběhnout to k autu. V Rakousku hned za hranicí zavřená silnice, objížďka po "polňačce" přes Švýcarsko, ale pak už to jde dobře a o půlnoci jsme v Praze.