výstup na Lisenser Spitze přes chatu Franz Senn Hütte
(25. - 26. 6. 2011)

Galerie fotek k této reportáži

Po několika letech se mi podařilo se s Libercem domluvit na nějaký akci v Alpách, takže poté co se v pátek večer dostavili na smluvené místo, vyrážíme směr západ přes Německo do Stubaiských Alp. Provoz je přijatelný, takže po 4 a půl hodinách jsme v Kufsteinu, kupujeme rakouskou dálniční známku a pokračujeme směr Innsbruck. Raději než se motat do doliny Stubai po silničce, jedeme po Brennerské dálnici a při sjezdu bysme měli platit 2,50 EUR. Leč mince propadávají, závora je zvednutá a dokonce nám automat vyjede stvrzenku aniž bysme cokoliv platili.
Za Neustiftem im Stubaital odbočujeme do doliny Oberbergtal a čeká nás již jen asi posledních 10km stoupání na Oberissalm. Hledáme místo na přespání, ale nikde nic, co by bylo úplně vhodný. Dojedeme až na konec silnice, kde je velké parkoviště (plné aut), ale protože je to hned vedle statku, tak to otáčíme a spíme nakonec asi 5 kilometrů od parkingu na pěkném plácku.
Ráno se mi nechce vylízt, Liberec už ale venku straší, tak pobalíme a jedeme na horní parkoviště (1750m). Míst je tu sakra málo, tak parkujeme až kdesi v dolní části. Ne úplně hezká je ovšem cena za odstavení auta - 8 EUR za 2 dny. A to by klidně mohli cenu ještě zvýšit, protože o zákazníky nouzi opravdu nemají. Po půlhodince odcházíme směr chata Franz Senn Hütte, ke které je to jen hodinu a půl chůze.
Cesta nejdřív stoupá v serpentinách a pak jen mírně k chatě. Za hodinu a čtvrt jsme na místě (2147m) - u pravděpodobně nejluxusnější chaty v celách Alpách. Tak jentak pro formu jsme si zarezervovali 3 místa v lageru, ale ještě, že jsme tak udělali, protože chata (ač obrovská) je plná snad do posledního místa. Venku vaříme něco mezi snídaní a obědem a pak se stěhujeme pod střechu do lágru.
Liberec to odpoledne pěkně zakufroval, takže jdu sám směrem k ledovci Sommerwandferner a na vrchol Vordere Sommerwand (2677m). Počasí zatím podle předpovědi opravdu není, místo přibývajícího slunce se po obloze honí tmavé mraky a občas zaprší. Večer na chatě chceme povečeřet, jenže v jídelně tradičně není místo, takže musíme dát za vděk vlastním zásobám. V devět jdeme spát, budíček nastaven před čtvrtou ráno.

kompletní galerie fotek je zde

V jedenáct nějaký hovada dělají v lágru bordel, ve čtyři ráno vstávám a déšť bubnuje o střechu. To někde udělali soudruzi meteorologové chybu. Vstávání posouváme o hodinu. Počasí nejistý, lehce prší, ale v šest vyrážíme směr Lisenser Spitze. Nad Brennerem svítí slunce, ale nad náma mraky a každých 5 minut krátký déšť. Dojdeme k rozcestí pod Rinnenspitze a váháme jestli dupat dál směr ledovec s rizikem, že to kvůli počasí budeme muset otočit, aniž bysme někam vylezli, nebo jestli rychle vyběhnout na Rinnenspitze (3003m).
Volíme první možnost - jdeme kolem plesa Rinnensee a dál prudce do sedla Rinnenieder (2902m), za kterým začíná ledovec. V sedle to nevypadá nejlíp, neb nad ledovcem hustá mlha a není vidět skoro na krok. Na chvíli se to protrhne a jsou vidět stopy směr Lisenser Spitze, takže berem sedáky, rozmotáváme lano a jdeme.
Na ledovci leží opravdu hodně sněhu, trošku se to boří, ale je to prakticky rovina. Pod vrcholem Lisenser Spitze váháme jestli to jít po ledovci do sedýlka vpravo nebo jít rovně a pak severním hřebenem. Volíme hřeben, který sice není těžký, ale dost se to sype. Po 4 a půl hodinách od chaty jsme na vrcholu (3240m). Mraky na hranici 3400m, takže vidíme většinu okolních vrcholů, akorát Ruderhofspitze je schovaná. Po asi půlhodině nahoře se dáváme na sestup. Uprostřed ledovce už celkem pálí slunce, dole na chatě pak vedro a dole u auta pařák.
V půl pátý sedáme do auta a vyrážíme směr domov. Provoz byl solidní, ale Mnichov projíždíme bez zdržení, takže po pěti a půl hodinách jsme v Praze. Liberec to má jestě na hodinu a kousek řízení.