Česká republika   Krkonoše
      Šumava, Jizerské hory
  Jeseníky, Králický Sněžník
Švýcarsko   Bernské Alpy
        Walliské Alpy
Itálie   Hochfeiler
         Monte Vioz
Slovinsko   Julské Alpy
Bulharsko   Rila
Řecko   Dírfi
Turecko   Ararat
Gruzie   Kazbek
Arménie   Aragats
Írán   Sabalan, Damávand
Maroko   Jebel Toubkal
Nepál   Langtang Himal
Čína   Lamo She Shan

výstup na Grosser Priel - 2516m


27. - 28. 5. 2005

Mám tři dny volno od zkoušek a počasí má být na víkend opět víc než slušný, takže se rozhodnu odskočit si do Alp na jeden rychlý výstup. Váhám jestli jet do Goldbergruppe a zkusit Hoher Sonnblick (3105m) anebo jestli vyrazit na Grosser Priel v blízkých Totes Gebirge. Nakonec vyhrává Priel. Je to blíž, nižší náklady a hlavně už to odkládám asi rok a půl.
Před půl šestou ráno vyrážím z Prahy směr Dolní Dvořiště. Po cestě dělám několik "bezpečnostních" zastávek, takže na hranicích jsem až před devátou. Je nádherné počasí a viditelnost je doslova exkluzivní. Alpy jsou vidět už kousek za hranicema. Do Totes Gebirge nejezdím po dálnici, ale po okreskách a jedu mimo jiné i přes Mauthausen. Mám čas, tak se stavím v muzeu bývalého koncentračního tábora. Dál se pak přes Enns, Steyr, Bad Hall, Kremsmünster a Scharnstein prokoušu do Alp, respektive do doliny Almtal. Kousek před jezerem Almsee odbočuju na úzkou silničku a vyjíždím k chatě Almtaler Haus (732m). Zjišťuji, že mi v autě odešel větrák, takže jsem to málem uvařil. Pomalu si zabalím věci a po třetí odpoledne odcházím směr chata Welser Hütte (1740m). Měly by to být 3 hodiny chůze a přesně 1000 metrů převýšení. Od Almtaler Haus se jde nejdřív asi 5 kilometrů do mírného kopce (převýšení jen 200m) po lesní cestě. Od dolní stanice nákladní lanovky na Welser Hütte (930m) se pak cesta hodně z ostra zařezává do prudkého svahu a rovinka už to rozhodně není.

   

Kousek za stanicí lanovky je velké sněhové pole - pozůstek zjevně velkých lavin. Jde se řídkým bukovým, výše potom modřínovým lesem a místy je cesta zajištěná (lana, stupy a žebříky). Nad horní hranicí lesa, zde asi 1400m, se pomalu objevují sněhová pole a pod chatou už jich je docela dost. Celkem mi výstup k chatě zabral asi 3 a půl hodiny včetně fotopauz, kochání se... Chata už je otevřená, což mě celkem překvapuje. Celou dobu jsem počítal s tím, že budu spát ve winterraumu. Na recepci platím 5EUR za nocleh v lágru a protože je parádní počasí, tak se zbytek odpoledne sluním na terase.
Budík v půl pátý ignoruji a vstávám až o hodinu později. Venku snídám a loudí u mě místní psisko. Po půl sedmé konečně odcházím směr Priel. Hned kousek za chatou je krátké zajištěné místo - ocelový žebřík, poté začíná sníh a jde se po něm až do sedla Fleischbanksattel (2123m). Výstup do sedla je prudký a sklon svahu je místy až 45 stupňů. V horní části je naštěstí sníh tvrdší a aspoň se to tolik neboří. Výstup mi do sedla místo hodiny trval o polovinu déle. Nahoře si užívám parádní výhled na Totes Gebirge - Spitzmauer, Feurtalkogel a Temmelberg jako na dlani. Dále je cesta až k rozcestí (2460m) s cestou vedoucí od chaty Prielschutz Haus prakticky bez sněhu. Od rozcestí je pěkný "letecký" výhled do doliny Stodertal. Téměř celý výstup od chaty Prielschutzhaus, což je normální výstupová trasa na Grosser Priel, je ještě pod sněhem. Poté pokračuji po závěrečném hřebeni směrem k vrcholu a konečně po necelých třech hodinách výstupu od chaty stojím vedle obřího vrcholového kříže. Obloha je téměř bez mraků a je krásně vidět Dachstein, Nízké Taury, Hochkőnig, Hornorakouské Alpy a v dálce v oparu i Šumava. Po půlhodinovém relaxu na vrcholu sestupuji stejnou cestou zpět. Na chatě si pobalím věci, dám oběd a pomalu sestupuju zpět do údolí. V půl pátý jsem u auta. Jdu se ještě podívat k jezírku Kleiner Őddsee a večer pak sedám do auta a jedu směr domov. Silnice jsou volný a já mám "těžkou" nohu, takže po pěti hodinách jízdy po okreskách jsem doma. RESUMÉ: Moc pěkný výlet. Výstup na Grosser Priel je ideální víkendová akce.