Česká republika   Krkonoše
      Šumava, Jizerské hory
  Jeseníky, Králický Sněžník
Švýcarsko   Bernské Alpy
        Walliské Alpy
Itálie   Hochfeiler
         Monte Vioz
Slovinsko   Julské Alpy
Bulharsko   Rila
Řecko   Dírfi
Turecko   Ararat
Gruzie   Kazbek
Arménie   Aragats
Írán   Sabalan, Damávand
Maroko   Jebel Toubkal
Nepál   Langtang Himal
Čína   Lamo She Shan

Cesta do Mexika a výstup na La Malinche - 4462m


24. - 26. 11. 2013

Cesta za mexickými vulkány začíná v neděli ráno na Ruzyni. Letiště je téměř vylidněné, všechno probíhá bez front a odlet směr Londýn je načas (ale to byl fakticky jediný highlight ze strany British Airways - dál už to byl koncert otřesných služeb, děsného cateringu a zákaznicky neorientované posádky; all in all s BA už ne). Na Heathrow pak nabíráme téměř 3 hodiny zpoždění (přičemž hodinu z toho prosedíme v letadle) a v půl čtvrté odpoledne se konečně odlepujeme od země. Letíme směr severozápad a přes Irsko a severní Atlantik si to míříme k jižnímu cípu Grónska, kde to stočíme na jihozápad a okračujeme směrem nad Kanadu a východní pobřeží USA. Západ slunce byl díky času a trase letu sakra dlouhý - když jsme odlétali z Londýna, tak do západu slunce zbývalo zhruba 40 minut a definitivně zapadlo až o pět a půl hodiny později nad severovýchodní Kanadou. Následuje už noční přelet na Bostonem a New Yorkem. Někde nad Washingtonem to zalomím a budím se až před přistáním v Mexico City. Je půl deváté večer, máme tři hodiny zpoždění a mě ještě čekají dvě hodiny v autobuse do Puebly.
Pasová kontrola je rychlá a můj batoh vyjíždí jako zcela první zavazadlo z celého letadla (to se mi už nikdy nestane). U celní kontroly dostávám čočku, proč jezdím do Mexika, když neumím španělsky, ale nic nekontrolují, což je dobře. Z příletů se přesunuji o patro výše na odlety, kde by měly být směnárny s nejlepšími kurzy, což se potvrzuje (12,80 MXN za 1 USD už jsem nikde jinde za celý pobyt neviděl a byl jsem rád za 12,20). Po výměně peněz kupuji lístek (220 MXN) na bus do Puebly. Cestě trvá dvě hodiny a v půl jedné ráno jsme na místě. Už solidně grogy jdu liduprázdnými ulicemi do hostelu. Evidentně jsem ve správné ulici, ale nemůžu to najít a motám se kolem bloku. Jedou kolem policajti a prý jestli něco nepotřebuji. Ukazuju jim adresu, kterou hledám a oni, že to je to tady a ukazují na dveře asi pět metrů od nás. A jo, je tam malá cedulka Hostal Santo Domingo. Dvakrát zvoním, nikdo neotvírá. Policajti natvrdo zapnou houkačku a za chvíli už jsem vpuštěn dovnitř. Rychlý check-in, sprcha a konečně postel. Po 27 hodinách, co jsem v Praze opustil byt.

   

Jenže Mexiko je o 7 hodinu pozadu, takže v šest ráno už nemůžu spát, protože mám jednu odpoledne. Chtěl jsem původně zůstat jeden den v Pueble a do hor jet až další den, ale rozhodnu se, že se již dnes odpoledne přesunu na Volcán La Malinche, který leží jen 30 kilometrů severně od města. Dopoledne trochu projdu historické centrum města, kde stojí mimojiné krásná katedrála s nejvyšší kostelní věží v celém Mexiku. Před polednem beru taxíka na bus terminál CAPU, odkud hned pokračuji busem do města Apizaco, které leží asi 40 kilometrů severně. Ve městě trochu bloudím při hledání colectiva, ale nakonec díky jednomu chlapíkovi nacházím správné stanoviště. Problém ale je, že je pondělí a colectivo jezdí do kempu pod kopcem jenom o víkendu. V pracovní dny jezdí jen do vesnice asi 10 kilometrů před kempem, ale když k standardní sazbě 20 pesos dotlačím 80 pesos, tak mě tam řidič odveze. Nemám moc na výběr, tak nastupuju a za chvíli vyrážíme. Krátce po třetí odpoledne jsem konečně v kempu – výška 3080m. Na recepci platím 55 pesos a jdu stavět stan. Kemp je opravdu pěkný, udržovaný, čistý a teď v pracovní den je tu klid. Restaurace je ale otevřená, tak dávám pozdní oběd. Později odpoledne jdu lesem kus nahoru do necelých 3300m a se západem slunce se vracím do kempu. Pobalím věci na zítřejší výstup a jdu spát.
Ráno nikam nespěchám a vstávám až před šestou a o hodinu později, s prvním světlem, vyrážím nahoru. První hodina je dost fádní – mírný výstup po široké cestě lesem a žádné výhledy. Od rozcestí v 3500m je pak výstup prudší a mezi 3600 a 3800m možná až moc prudký – cesta vede direkt nahoru prudkým svahem a serpentíny by tady nebyly úplně od věci. Pomalu se dostávám nad hranici lesa, která je tady zhruba v 3900m, a konečně je vidět cesta dál až na vrchol. Od 3950m je možné si vybrat ze dvou cest - ta vedoucí vlevo je údajně trápení v prudkém suťovém svahu (dva kroky nastoupáš a jeden sjedeš dolu), ta vpravo pak vede po trávě a kamenech na hřeben a dál po něm až na předvrchol La Malinche. Jdu druhou variantou a pomalu se doškrábu (začíná být znát výška) na hřeben (4200m) a pokračuju po něm až pod menší skálu ve 4300m. Zde začíná prudší suťový svah na předvrchol, ale asi před týdnem tady sněžilo a je to spíše miksový terén. Mačky ale nejsou potřeba. Začínají se stahovat mraky, ale vrchol zatím zůstává těsně nad nimi, tak snad to ještě chvíli vydrží. Dál to jde celkem rychle a přes malé sedlo se dojdu k závěrečnému krátkému hřebeni, který vede k vrcholové skále. Posledních asi 10 výškových metrů je pak lehké lezení a jsem nahoře - 4462m. Výhledy bohužel nejsou nic moc, protože vrchol je jen těsně nad mrakama.

     

Na vrcholu potkávám dva Amíky z Chicaga. Dáme se do řeči a po asi půlhodince nahoře se společně dáváme na sestup. V ca. 4250m odbočujeme z hřebene doprava a po písku doslova běžíme dolů. Během asi jen 10 minut jsme u lesa a za další hodinu jsme dole v kempu. Opravdu rychlý sestup. Domlouvám se s nima, že se podělíme o taxíka do Puebly, takže si jdu sbalit stan a razíme. Oproti colectivu a busu ušetřím skoro 2 hodiny času, takže mi ještě zbyde čas na odpolední prohlídku města. Další den následuje přesun k nejvyšší hoře Mexika - Pico de Orizaba (5650m), která leží asi 100 kilometrů východně.