Festigrat (3860m) aneb nevylezený Dom a výstup na Allalinhorn (4027m)

21. - 25. 6. 2014

Na konec června se s Blažejem domlouváme na akci ve Walliskych Alpách s primárním cílem vylézt na Dom hřebenem Festigrat. Sraz dáváme v Lausanne a pak valíme kolem Ženevského jezera, přes Sierre a Sion do Randy v dolině Mattertal, kam přijíždíme až něco po čtvrtý odpoledne. Ve vesnici chcípl pes a navíc tu není kde zaparkovat, tak auto necháváme v místním podzemním parkhausu. Přebalíme bágly a před půl šestou se dáváme na pochod nahoru. Je slunečno a díky pokročilé hodině zároveň žádný hic. Cesta se po chvíli noří do modřínového lesa a celkem z ostra stoupá svahem, takže rychle nabíráme výšku. Přestože bágly máme jako obvykle přes 20 kilo těžký, tak za necelé 2 a půl hodiny stojíme před chatou Europa Hütte ve výšce 2265 metrů. Je zavřeno a to je jen dobře. Vaříme večeři a pak se přesouváme na terasu chaty s doslova luxusním výhledem do doliny Mattertal. Je jasno a dle předpovědi to i tak má zůstat, takže uléháme pod hvězdama.
Ve čtyři ráno mě probouzí bubnování deště o spacák. Budím Blažeje, rychle stavíme stan, zalézáme dovnitř a spíme jak zabitý až do půl osmý. Pak zase všechno pěkně pobalit a razíme dál nahoru směr Dom Hütte. Velká část výstupu je lehká ferrata, takže rychle nabíráme výšku, ale drápání se po skále s těžkýma báglama není úplně ono. Obloha se v průběhu našeho výstupu víc a víc zatahuje a chvíli potom, co dojdeme do chaty začíná pršet. Zalézáme do notraumu a nic neděláme. Odpoledne se to na chvíli protrhne, tak se jdu mrknout po moréně nahoru k ledovci. Sněhu ještě hromada, ale aspoň po Festijoch to vypadá šláplý. Ještě než se stihnu vrátit k chatě, tak začíná zase pršet. Později odpoledne se na chatu vrací skupina osmi Francouzů. Prý se dostali do 4100m (další den podle stop zjišťujeme, že to bylo spíš do 3900m) a museli to otočit. Prý obecně hodně sněhu a na samotném Festigratu pak led. Berou věci a za deště sestupují dolů do Randy. My se dohadujeme jak dál, jestli zůstaneme tady nebo to vyneseme nad morénu a přespíme ve stanu, ale i pozdě večer je nebe plný černých mraků a každou chvíli déšť, tak zůstáváme ve winterraumu. Budíka nastavujeme na jednu ráno a uvidíme jak to bude vypadat.

   

Kompletní galerie fotek je zde

Uprostřed noc jdu ven, na nebi pár mraků, ale jsou vidět hvězdy, takže teď snad předpověď nekecala a následujících ca. 10 hodin by mělo být jasno než se přižene další déšť. Před druhou definitivně lezeme z postelí (resp. sítí zavěšených na kovových palandách), dáváme snídani, dobalujeme věci a ve třičtvrtě na tři vyrážíme. Docela rychle vydupeme po moréně a výrazně pomaleji pokračujeme po sněhu. Stopa tu sice je, jenže je to měkký a boří se to. Když se ve 4 ráno ve výšce 3400m bořím, tak to je prostě blbý. Již za světla dojdeme někam pod sedlo Festijoch. Blažej byl celou dobu za mnou, ale teď se dere vpřed a začíná lézt nahoru jedním že žlabů, co jsou nalevo od nás. Mně se to nezdá, sice tam vedou stopy, ale hlavní stopa vede ke skále až o kus výš. Vylezeme asi 10 metrů, půlka věcí za kterou vezmu mi zůstává v ruce a je mi jasný, že tudy to do sedla nevede. Nastává krátká výměna názorů a lezeme zase dolů na ledovec. Vydupeme asi 50 výškových metrů po ledovci a jsme v místě odkud evidentně vede cesta do Festijochu, vyndáváme špagát a lezeme nahoru. Místama je to za III ale kompaktní skála a za chvíli jsme v sedle - 3723m.

   

Kompletní galerie fotek je zde

Otvírá se nám pohled na ledovec Hohberg Gletscher, Nadelhorn, Lenzspitze a hlavně cestu dalšího postupu - hřeben Festigrat. Na západní frontě zatím klid, žádný mraky v dálce, tak po krátký pauze vyrážíme dál nahoru. Je to prašan a pod ním čistý led. Není ani taková kosa, ale začínají mi tuhnout prsty na pravý noze. Vyskočí mi vzpomínky na omrzliny na Pico de Orizaba, snažím se to rozhýbat, ale moc to nepomáhá. V necelých 3900m to otáčím. Blažej to zkouší dál nahoru, ale s ohledem na padesátku svah, led a čas nevidím reálně to dát na vrchol dřív než se přižene další avizovaná fronta. Sejdu zpátky na Festijoch, sednu na sluníčko a čekám. Pozoruju Blažeje, jak leze nahoru, pak mi zmizí z dohledu, ale po necelý hodině už ho zase vidím jak sestupuje. Na vrchol to evidentně nedal, ale dobře, že to otočil, protože se docela kvapem zatahuje a mraky visí někde na 4200m. Na Festijoch doleze celkem dobitej, ale nemůžeme se moc zdržovat, takže jdeme hned dál dolů. Nejdřív lezeme dolů špatným žlabem, takže zase nahoru a tentokrát už správně dolů. Slaníme 4 délky k ledovci a rozbředlým sněhem mažeme dolů. Obloha se zbarví krásné do černa a začíná sněžit. Dojdeme dolů na boudu, u které stojí zaparkovaný vrtulník. Akorát přiletěl chatař s famílií připravit chatu na otevření příští víkend. Klid je ten tam, dieselový agregát chrčí na celé okolí a ještě jsme obráni o 30 CHF za přespání v notraumu (btw. Frantíci a všechny ostatní party z víkendu nenechali v kasičce nic). Ale celkem prasárna vybírat za notraum, kde nejsou kamna ani řádné palandy, to samé co za lager. Venku mezitím začalo zase hustě pršet. Nicméně balíme a již bez deště sestupujeme směr Randa. Ještě za světla jsme dole u auta, nafutrujeme bágly i sebe dovnitř a přejíždíme do vedlejší doliny Saastal. Po cestě bouřka a slejvák jak p.... a když přijedeme do Saas Grund tak ještě solidně leje. Zaparkujeme v kempu Mischabel a čekáme až nebude tolik pršet a budeme moct v klidu postavit stan. To se nakonec podaří a řádně zničený uléháme.

   

Kompletní galerie fotek je zde

Další den si přispíme a vstáváme až po devátý. Odchytne mě správcová, zda jsme přijeli v noci a jak dlouho hodláme pobyt. Když prý zůstaneme aspoň dvě noci, tak máme lanovky v celém Saastalu zdarma. Máme poslední celý den, zítra musíme odjíždět, takže po získání kartiček na lanovky hodně narychlo balíme matroš a necháváme se vytáhnout ze Saas Fee na Felskinn a dál podzemní lanovkou až na Mittelallalin. Rázem jsme ve výšce 3400m a vůbec mi to nepřipadá nesportovní, protože ty metry už jsme si dávno odmakali předchozí dny na Domu. Je čtvrt na jednu a poslední metro dolů jede v půl čtvrtý, takže na vrchol Allalinhornu (4027m) a zpátky máme co dělat. Procházka to nebude. Sníh je měkký, ale dá se. Celkem kvapem postupujeme vpřed, míjíme dvě poslední skupiny, co jdou dolů a pak už je kopec jenom náš. Za hodinu a něco jsme v sedle Feejoch (3830m) a pokračujeme prudce dál nahoru. Od 3900m je bohužel mlíko a tak to zůstane až na vrchol, takže výhledy nejsou žádné. Od lanovky jsme to k vrcholovému kříži vyběhli za 1 hodinu a 38 minut, což je docela slušný čas. Chvíli pobudeme, doplníme energii a běžíme dolů. Jde to sakra rychle, za 50 minut jsme na Mittelallalinu a ve tři jedeme metrem dolů (sami v celé lanovce). Dál pak z Felskinnu gondolou a dole elektromobilem přes Saas Fee na parkoviště. Zkrátka takový správný švýcarský půldenní výběh na čtyřku :-). V Saas Grundu se stavíme v Coopu a dokoupíme zásoby na večerní party, kterou ale přeruší kdo jiný než déšť. V kempu se potkáváme s klukem, kterého jsme potkali včera na Dom Hütte. Nahoru prý nakonec vůbec nešli, ale druhá část jejich party dnes ráno zkoušela z Mischabelky severní stěnu Lenzspitze a jeden se zřítil a teď ho dávají dohromady v nemocnici v Lausanne. No pěkný.
Následující den ráno to pobalíme a valíme do Lausanne, kde se naše cesty rozdělují - Blažej směr Paříž a já směr Praha. Škoda, že Dom nebyl až na vrchol, ale jinak to byla pěkná akce (i přes to mizerný počasí).