Česká republika   Krkonoše
      Šumava, Jizerské hory
  Jeseníky, Králický Sněžník
Švýcarsko   Bernské Alpy
        Walliské Alpy
Itálie   Hochfeiler
         Monte Vioz
Slovinsko   Julské Alpy
Bulharsko   Rila
Řecko   Dírfi
Turecko   Ararat
Gruzie   Kazbek
Arménie   Aragats
Írán   Sabalan, Damávand
Maroko   Jebel Toubkal
Nepál   Langtang Himal
Čína   Lamo She Shan

3 dny nad Zermattem aneb výstup na Rimpfischhorn - 4199m


9. - 11. 8. 2013

Na druhý srpnový víkend jsme naplánovali krátkou výpravu do švýcarského Wallisu s cílem jít prakticky téměř nechozenou cestu - výstup JZ flankem na Adlerhorn, následný přechod na Strahlhorn a přes Adlerpass dolů. Předpověď vypadá slibně. Přes noc ještě něco deště, ale další den postupně rozpouštění oblačnosti a minimálně následující 2 dny slunečno a bez bouřek.
Z Prahy vyrážíme v pět odpoledne a jedeme po standardní trase Plzeň, Regensburg, Mnichov, Memmingen a rakouský Bregenz, kde jsme krátce po desáté večer. Tankujeme plnou, kupujeme švýcarskou dálniční známku a bez kontroly vjíždíme do Švýcarska. Chci odzkoušet jižní trasu, takže pokračujeme po dálnici na Chur. Na chvíli zajedeme do Lichtenštejnska a dál valíme po dálnici směr Pfäffikon, kde odbočujeme na Schwyz. Ze Schwyzu pak opět po dálnici směr Itálie. Pomalu začíná pršet až jsou z toho provazy vody. Po dálnici jedeme sotva 80. Před Gotthardským tunelem pak sjíždíme z dálnice a za naprosto šíleného deště se pomalu škrábeme serpentínama do Andermattu. Dál pak pokračujeme směr sedlo Furkapass (2436m). Už bysme celkem zastavili a něco naspali, jenže v tom slejváku budeme durch ještě než zalezeme do ždáráků. Kousek za sedlem ale nacházíme vedle silnice betonový přístřešek, což v tu chvíli chápu jako dar z nebes. Akorát se tam vejde auto a spacáky pěkně vedle. Za chvíli uléháme a budíme se až po šestý ráno. Už neprší, ale obloha je zatažená. Posnídáme, pobalíme nocleziště a razíme dál na západ směr Brig, Visp a dolina Mattertal.
Krátce před devátou parkujeme v Täschi na cenově přijatelném parkovišti (5 CHF na den). Všechno vyházíme a začíná boj aneb balení báglu. Před odjezdem jsem si říkal, že nepůjdu tak moc na těžko, ale pravý opak je pravdou. Samotný bágl nestačí a všechno možný mám pověšený zvenku. Míra má zase napěchovanou svojí sedmdesátku. V půl jedenáctý se konečně dáváme na pochod směr vlaková stanice a za 8 CHF se přesunujeme do hlavního centra alpské komerce - Zermattu. Z nádraží přeběhneme ke stanici lanovky na Rothorn a necháváme se vytáhnout na první mezistanici Sunegga (2290m). Lanovka je podzemní, má sklon jak p.... a jede sakra rychle. Dál dupeme už po svých, od 2400m v mlze a za občasného deště. Jak to dopoledne vypadalo, že předpověď vyjde - oblačnost se rozpustí a bude jasno, tak teď to vypadá na pravý opak. Asi za hodinu chůze jsme u plesa Stellisee (2538m) a dáváme krátký odpočinek. Dál pak už za stálého deště k chatě Flue, kde se schováváme pod stříškou. Déšť po chvíli ústává a my pokračujeme dál. Lezeme na vrchol morény a po úzkém chodníčku stoupáme k místu, odkud se má sestoupit k ledovci Findelngletscher. Po něm následně potřebujeme dojít do BC pod Adlerhornem.

   

Jenže terén se mění. Došlo tady k velkému sesuvu a dolů je to šílený kamenolom bez známky jakékoliv cesty. No, tudy to dolů nepůjde. Přemýšlíme co dál, protože asi jediná cesta jak jít na Adlerhorn by znamenalo sestoupit zpátky až někam do 2200m a na ledovec dojít odspodu. Volíme změnu plánu a půjdeme na nedaleký Rimpfischhorn - 4199m. Nebudeme muset nikam klesat a výstupová cesta vede hned z místa, kde právě stojíme. Jenže ještě než začneme stoupat do sedla Pfulwe, tak opět začíná regulérně pršet a nevypadá to, že by mělo za chvíli přestat. Takže u nedalekého plesa narychlo stavíme stan a zalézáme dovnitř. Po chvíli oba usínáme a budíme se až někdy po šestý večer. Venku už neprší, ale je pořád mlha a kosa. Vaříme večeři a po osmý jdeme spát.
Někdy ve 4 ráno mě probudí dvě party, co spaly v chatě Flue a jdou směr Rimpfischhorn. Vstáváme až v osm do krásného, slunečného rána. Vyndáváme věci ven a sušíme. Po snídani všechno pobalíme a začínáme ukrajovat první z celkových 500 výškových metrů do sedla Pfulwe. Jde to celkem rychle a za hodinu a něco jsme v sedle, odkud se nám otvírá krásný výhled směr Täschhorn a Alphubel. V sedle chvíli posedíme a pouštíme se do docela nechutného suťoviska, které musíme přetraverzovat a dostat se za vrchol Pfulwe. V 3220m se přechází na sníh a vyšláplou stopou jdeme až do 3400m, kde nacházíme relativně pěkné místo na stan. Bágly necháváme na místě a jdeme se projít dál nahoru a zkusit najít lepší místo na bivak. Než dojdeme na začátek ledovce v 3530m, tak krásných (některé jsou doslova luxusní) plácků na stanování najdeme hned několik. Nakonec rozbíjíme BC kousek pod ledovcem, ve výšce 3475m. K vrcholu to tedy ráno bude jen 750 výškometrů. Krása. Večer je nádherný - prakticky bezvětří, klid, nikde nikdo a výhled na 15 čtyřtisícovek. Ještě připravujeme věci na ráno a před devátou zalézáme do stanu.

   

Je krátce po půl čtvrté, když se z vyhřátého spacáku soukám ven. Obloha je posetá hvězdama a je překvapivě teplo. Vaříme čaj, něco málo pojíme, navlečeme se do sedáků a vyrážíme. Po asi 5 minutách chůze jsme u ledovce. Nasazujeme mačky a pokračujeme ve stoupání. Když jsme uprostřed prudšího svahu v asi 3650m, tak se dole pod náma objevují dvě čelovky. Museli bivakovat kus pod náma nebo z chaty Flue vyráželi tak někdy ve dvě ráno. Pokračujeme svým tempem až do 3770m, kde začíná hřeben na západní vrchol a dáváme pauzu. Už je docela vidět, tak se můžeme kochat pohledem na všechny okolní čtyřky. Sundáváme mačky a přecházíme do skalnatého terénu s občasnými místy za II UIAA. Na ledovci kousek pod hřebenem se vynořují další čtyři postavy. Naivně jsem doufal, že tu bude trochu míň živo takhle brzo ráno. V horní části hřebene je to celkem o hubu - prudký kuloár je zčásti pod ledem. Od 3950m je to naštěstí zase jenom dupárna po sněhu na plochý západní vrchol Rimpfischhornu - 4001m. Pro mě je to po 6 letech déjá vu a pro Míru poprvé nad 4000m. Pokračujeme krátkým klesáním do sedla Rimpfischsattel a před námi je už "jenom" solidně prudký sněhový svah, pak ještě prudší kuloár a závěrečná skála na vrchol. Vím, že zhruba v jedné čtvrtině kuloáru by se mělo přelézt doleva na skálu, ale 2 party co jdou před náma to valí kuloárem až skoro nahoru. Cesta se možná změnila. Lezeme pomalu nahoru. V horní třetině žlabu je sklon kolem 50 stupňů, což by bylo ok, kdyby sněhové podmínky nebyly zmrzlá krupice a pod tím čistý led. V místě, kde lidi před námi nastupovali na skálu to nevypadá nejlíp. Rozhodně to není za II+ jak mělo být, ale tak za III+ minimálně. Chvíli váháme jestli do toho jít nebo ne, ale nakonec se rozhodneme pro no go. Dolezeme alespoň na jižní rameno Rimpfischhornu - 4150m, chvíli posedíme, pokocháme se výhledem i směrem na východ a dáváme se na sestup. Lézt kuloár za daných podmínek dolů je fakt lahůdková záležitost a dole v sedle Rimpfischsattel jsem rád, že to máme bez újmy za sebou. Ještě dáme krátkou pauzu na západním vrcholu, uděláme fotky a jdeme dál dolů. Místo po hřebeni lezeme dolů více vpravo miksovým žlabem. Je to opět téměř padesátka sklon, ale je tady dost sněhu a sestup je relativně rychlý. V pohodě dojdeme ke stanu a po krátkém odpočinku začínáme balit. Bohužel už nám zbývá jen jeden celý den a další kopec už nestihneme, tak chceme ještě dneska sejít dolů do Täsche a ukrojit něco z 900km dlouhý cesty směr domov.

   

Dolů nejdeme přes sedlo Pfulwe, ale bereme to zkratkou direkt dolů po ledovci. Následuje pochod měsíční krajinou až na značenou cestu, která vede krásnou dolinou až k salaším Ottavan. Dá se sem vyjet autem, ale my bohužel parkujeme o 750m výškových metrů níž. Sestup dolů je nekonečný a v Täschi toho mám plný zuby. Dojdeme k autu, pobalíme a po sedmý večer vyrážíme. Rozhoduju se jet zase přes Furkapass, takže pěkně směr Brig a vyškrábat se do 2436m. Za sedlem je solidní mlha, což není pro sjezd serpentinama zrovna ideální. Za Andermattem jsem rád, že konečně nájíždíme na dálnici. Následují desítky tunelů, Luzern, Zürich a před půlnocí opouštíme Schweiz. U pumpy v Rakousku do sebe házím dva Redbully a natáhnu to až do půl třetí. Ale 20 kilometrů před Regensburgem už toho mám dost, tak parkujeme a dáváme 4 hodiny spánku. Ráno ještě stíháme v Německu nákup a pak tradá na Prahu, kde jsme před jedenáctou dopoledne.