Česká republika   Krkonoše
      Šumava, Jizerské hory
  Jeseníky, Králický Sněžník
Švýcarsko   Bernské Alpy
        Walliské Alpy
Itálie   Hochfeiler
         Monte Vioz
Slovinsko   Julské Alpy
Bulharsko   Rila
Řecko   Dírfi
Turecko   Ararat
Gruzie   Kazbek
Arménie   Aragats
Írán   Sabalan, Damávand
Maroko   Jebel Toubkal
Nepál   Langtang Himal
Čína   Lamo She Shan

z Cervinie do Zermattu a Rimpfischhorn Westgipfel (4001m)


8/2007

Walliské Alpy jsem letos ani neměl nějak moc v plánu, ale když jsem na konci července sehnal za pár kaček letenku do Turína, tak jsem narychlo zapakoval batoh a vyrazil. Původně jsem chtěl zkusit Castor, ale nakonec jsem se rozhodl pro přechod z Itálie do Zermattu přes sedlo Teodulpass a zkusit Rimpfischhorn.
Nechtěl jsem s sebou táhnout na zádech almaru, takže beru jenom to nejnutnější, oblečení pro případ ochlazení, jídlo na 4 dny, mačky, cepín, trekové hole a spacák s komfortem do -3°C. Všechno se mi podaří nasoukat do 40l batohu a spacák samozřejmě zavěšen zvenku. Na letišti to všechno vážilo 13,5kg, což je docela přijatelná váha. Druhého srpnového dne tedy odlétám směr severní Itálie. Letí se mimo jiné nad Zillertálkama - ledovce jsou v žalostném stavu, prakticky úplně bez sněhu a to je teprve začátek srpna. V Turíně pak přesednout na vlak a odjezd do Chatillon, kde akorát chytám bus do Cervinie. Veřejná doprava je v Itálii asi 4x levnější než v sousedním Švýcarsku, takže za 9 EUR z Turína se dostávám až pod Matterhorn. Celkem mi to z domova trvalo sedm hodin. Akorát je po bouřce, lehce prší takže se poflakuju po městě a pozdě odpoledne začínám stoupat směr Švýcarsko. Hned kus nad Cervinií nacházím u kaple přístřešek a rozhoduju se tady přečkat noc.
Druhý den ráno svítí slunce, ale je pořádná zima a hory jsou od zhruba 3100m pokrytý čerstvým prašanem. Pobalím věci a začínám ukrajovat první metry z 1300m převýšení, které mě dnes čeká. Na Plan Maison (2650m) pak dávám dlouhou pauzu na oběd a v půl čtvrtý stojím konečně v sedle Theodulpass u chaty Rifugio Teodulo (3317m). Záměr dojít za jeden den z Cervinie až pod Rimpfischhorn se ukazuje jako naprostá blbost, takže se rozhodnu dneska přespat v chatě a aspoň se tak pořádně aklimatizovat. Chata je taková, no italská :-). Není tady žádná voda, dokonce i kohoutky na záchodech jsou zavařený. Lágr je zatuchlý a místa extrémně málo.
Ráno vstávám po šestý na východ slunce. Pohled na Gran Paradiso, Matterhorn a Mischabel za rozbřesku je k nezapomenutí. Pak to všechno zapakuju a začínám sestupovat směr Zermatt. Nejdřív mě čeká sestup podél vleku po ledovci na Trockener Steg a pak téměř nekonečná cesta téměř až do Zermattu, respektive k mezistanici lanovky na Furi (1864m). Lituju každýho ztracenýho metru, protože o pár hodin později to budu muset zase nastoupat. Sestup z Trockener Steg byl dlouhý a kdyby tady nebyla lanovka, tak by výstup na Breithorn byl docela náročný počin. Od stanice Furi ještě seběhnout dolů k mostu přes řeku (1840m), kde začíná dupačka nahoru po sjezdovce a později po pěšině lesem na Riffelalp (2214m).

   

Již s výhledem na Rimpfischhorn dojdu k jezeru Grünsee (2235m), kde se dá dokonce i koupat! Pozdě odpoledne pak ukrajuji poslední výškové metry k jezeru Stellisee (2538m), kde bych rád přebivakoval. Nakonec ale skončím až kus za chatou Berghaus Flue. Je tam krásná louka, hned vedle voda, a lepší místo pro bivak se těžko najde.
Noc je krátká. Vstávám ve 3:10 a akorát vidím nedaleko první skupinu čelovek. Ve 3:45 vyrážím nahoru. Když jsem v asi 2800m, tak proti mě sestupují dvě čelovky (resp. Švýcaři). Ptám se proč jdou dolů. Jeden z nich posvítí čelovkou na holeň rozseknutou o kámen a prý jestli nemám obvaz. Dávám jim obvaz a razím dál. Kus pod sedlem Pfulwe se mi daří ztratit cestu, což je docela na h...., protože musím přelézat velké skalní bloky a tempo postupu se razantně snižuje. Pak sice cestu zase najdu, ale po 50 metrech opět ztratím. Cesta sama vede po skalních blocích a sejít z ní není ve tmě žádný problém. Před šestou ráno stojím konečně v sedle Pfulwe. Dál pokračuju traverzem severně od vrcholku Pfulwe (3314m) - cesta je opět spíše necesta, čili přelézání skalních bloků a velkých kamenů. Ve 3200m začíná ledovec, tak nasazuju mačky. Zároveň fotím Weisshorn, na který akorát dopadají první sluneční paprsky - nádherná hora v nádherný okamžik.
V sedle Langfluejoch (3267m) se ledovec opouští a následuje lezení po skále uhlazené ustoupivším ledovcem. Za místem v mapě označeným jako P3465 se pokračuje opět po ledovci, který zde tvoří obrovskou pláň. Ve 3700m, kousek pod začátkem miksového hřebene, mám celkem krizi a chci to otočit. Není mi úplně nejlíp a únava z předchozích dnů je přeci jenom znát. Pak v sobě seberu ještě nějaký síly a začínám lézt směr západní vrchol. Spodní skalní partie se rozhodnu obejít zprava po firnu, ale nakonec se to ukazuje jako chyba, protože je to prudší než vypadalo - 45, možná 50°. Přetraverzuju tedy na hřeben a podél stop lezu nahoru. Miks končí v 3950m a následuje výstup po sněhu až na západní vrchol Rimpfischhornu. Tam toho mám tak akorát a nenalézám v sobě sílu lézt ještě závěrečnou skalní pyramidu. Technicky by to neměl být problém, ale chce to 100% koncentraci (II+ UIAA) a tu teď nemám. Sedám si teda na západním vrcholu ve výšce 4001m a chvíli se kochám nádherným výhledem na Monte Rosu, Maťas, Mont Blanc, Dent Blanche, Weisshorn a v neposlední řadě Mischabelgruppe. Po obligátním focení se dávám na sestup. Horní část hřebene jdu tak, jak jsem lezl nahoru, ale pak to směřuju do jižní stěny, ve které už neleží žádný sníh. Sněhové pole zde sahá až do výšky 3800m, takže asi 100 výškových metrů místo plahočení se po hřebeni sjíždím po sněhu na patách pohorek. Naštěstí se to zatím neboří, takže i další sestup jde až do 3200m rychle. Pak následuje kamenné moře do sedla Pfulwe a sestup ke "spacáku" na Fluealp. Pozdě odpoledne pak sestupuju směr Zermatt, ale kus pod stanicí Sunegga už mě to nebaví, takže zůstávám na noc u tamějšího jezera (2180m). Ze spacáku mám opět luxusní výhled na Maťase.

   

Další den ráno vstávám s rozbřeskem a pomalu jdu dolů do Zermattu. Jeřábů a stavenišť je oproti loňsku snad ještě víc. Představte si že si zaplatíte dovolenou v některé ze zdejších "chalets" a vedle je staveniště, kde se od sedmi od rána maká a práší. Celkově mi připadá, že se to tady přehání. Nové domy jsou vtěsnávány kam se jen dá a třeba na východních svazích nad městem už začíná být těsno. Ve městě procházím pár krámků, respektive se motám mezi Japoncema. Pak ještě zajdu nakoupit do místního COOPu a hurá směr Furi na lanovku - panuje opět takový vedro, že odmítám jít celou cestu na Teodulpass pěšky. Z mezistanice Furi se tedy nechávám za 21CHF vytáhnout o 1115 metrů výš na Trockener Steg. Odtud pak kolem chaty Gandegg Hütte a přes značně rozbředlý ledovec (spíš než pád do trhliny tady hrozilo utopení) na sedlo Teodulpass. U chaty Rifugio Teodulo je o poznání míň lidí než o víkendu. Po krátký pauze a posledním pohledu do Švýcarska se dávám definitivně na sestup. Když jsem někde v 2700m, tak mě jentak napadá se mrknout jak teda jedou zítra ráno ty busy a vlak zpátky do Turína. Mám zafixovaný, že v 6:30 jede bus a pak 7:50 vlak. Jenže je to naopak. A to je celkem průser, protože by stačilo sebemenší zpoždění busu a vlak v devět by mi ujel. A následně bych nestíhal letadlo domů.
Rázem zapomínám na to, že mě ukrutně bolí nohy a mažu dolů abych stihnul bus do Chatillon ještě dnes večer. Za chvíli jsem na Plan Maison a dál to beru direkt pod lanovkou dolů do Cervinie (pokud jste tam někdo byl, tak víte, že ta horní část je krpál jako k....). V 20:05 jsem dole v Cervinii na zastávce a poslední bus tak stíhám o 15 minut. V 22 hodin mi pak jede vlak z Chatillon a v Turíně jsem těsně po půlnoci. Za postel bych dal nevím co. Mám poznamenanou adresu jednoho hostelu - Via Alby 1. No super, takže Turín má asi 900 000 obyvatel a já hledám uprostřed noci bez mapy, nějakou Via Alby. Naštěstí se mi daří najít na zastávce mapu, takže aspoň vím jakým směrem jít. Pak to stejně nemůžu najít, ale ptám se nějakýho Itala a ten tam má zrovna namířeno. Tak to je klika. Sice už je po zavíračce, ale postarší Ital mě ještě ubytuje. Cena je nádherná - 14 EUR i se snídání.
Ráno si trochu přispím. Dám si super vydatnou snídani, vypiju 6 horkých čokolád, sbalím věci a jedu na letiště. Let je krátký a za 75 minut jsme na Ruzyni.

RESUMÉ: pěkný výlet - celkem nastoupáno 4700m, naklesáno 5800m. Škoda, že se spoj do Turína bude rušit, protože i ve dvou lidech to vychází i s veškerou místní dopravou v Itálii levněji než auto.