Česká republika   Krkonoše
      Šumava, Jizerské hory
  Jeseníky, Králický Sněžník
Švýcarsko   Bernské Alpy
        Walliské Alpy
Itálie   Hochfeiler
         Monte Vioz
Slovinsko   Julské Alpy
Bulharsko   Rila
Řecko   Dírfi
Turecko   Ararat
Gruzie   Kazbek
Arménie   Aragats
Írán   Sabalan, Damávand
Maroko   Jebel Toubkal
Nepál   Langtang Himal
Čína   Lamo She Shan

podzimně-zimní Krkonoše


2. 11. 2001

Byl začátek listopadu a přes noc nahoře akorát napadl první sníh. V údolích tedy ještě vládl pan podzim, ale nahoře už to byla paní zima.
Přijel jsem ráno vlakem do Vrchlabí a vypadalo to na nic moc den. Bylo takové to klasické podzimní ráno - zataženo a sychravo. Podobný ráz počasí vydržel až do chvíle, kdy jsem začal ze Svatého Petra stoupat úbočím Kozích hřbetů směrem na Luční boudu. Mraky se začaly trhat a na čerstvý sníh, který mi křupal pod nohama, dopadly sluneční paprsky. Když jsem pak vylezl na Kozí hřbety, tak už slunce svítilo naplno. Hory byly neuvěřitelně prázdný a tichý a jediný lidi, který jsem na cestě ze Špindlu do Vrchlabí potkal, byli na Luční a pak až ve Strážném. Nahoře to docela foukalo a byla zima. Luční už byla zavřená, tak jsem to hned nasměroval k Památníku obětem hor a dál pak úbočím Luční hory (1530m) na Výrovku a Rozcestí. Odpoledne už byla obloha skoro bez mráčku a já si užíval sestup přes Zadní Rennerovky, Přední Rennerovky a Lahrovy boudy. Cestou dolů byl krásný výhled do Podkrkonoší a na hřeben Kozákov (744m), Tábor (678m) a Zvičina (671m). Na Lahrových boudách (1050m) výhled zmizel a následoval prudší sestup Lahrbushem na Hříběcí boudy (800m). Z Hříběcích bud jsem pokračoval do Strážného a dál do Vrchlabí jsem šel přes hřeben Vápenice (786m). Cesta ze Strážného byla ale skoro až do Vrchlabí samý bláto, takže nic moc. Do Vrchlabí přicházím za soumraku a v nohách mam necelých 38 kilometrů. Už jenom zbývá se prokousat vlakem přes Podkrkonoší na chatu u Jičína.