Česká republika   Krkonoše
      Šumava, Jizerské hory
  Jeseníky, Králický Sněžník
Švýcarsko   Bernské Alpy
        Walliské Alpy
Itálie   Hochfeiler
         Monte Vioz
Slovinsko   Julské Alpy
Bulharsko   Rila
Řecko   Dírfi
Turecko   Ararat
Gruzie   Kazbek
Arménie   Aragats
Írán   Sabalan, Damávand
Maroko   Jebel Toubkal
Nepál   Langtang Himal
Čína   Lamo She Shan

víkend v Bernských Alpách - výstup Balmhorn 3699m


16. - 17. 6. 2012

Konečně došlo na dlouho plánovanou jarní akci v Bernských Alpách. Předpověď na víkend byla slibná, večer možná nějaká ta bouřka, ale jinak sonnig und warm. Protože z Prahy je to Bernských Alp téměř 900 kilometrů daleko a na závěr pracovního týdne takto daleko řídit nechci, tak volím jako způsob dopravy žlutý bus za 1500 korun tam a zpátky. Je to sice pomalejší, ale zase můžu přes noc spát. V Praze máme na odjezdu přes hodinu zpoždění a vyrážíme až po půlnoci. Uprostřed noci, kousek za čárou, nás staví civilní vozidlo německé policie a jednotka provádí důkladnou lustraci vozu i cestujících (těch bez německých dokladů, samozřejmě). Schengen skutečně funguje. Nad ránem jsme v Mnichově, pak následuje jízda jižním Německem a západním Rakouskem a na hranici nás pak čeká přehlídka arogance od švýcarských celníků. Do Bernu přijíždíme s hodinovým zpožděním krátce před polednem.
Blažej dorazil z Paříže už ráno, tak musel čekat a čekat. Házím věci do auta a hned vyrážíme po dálnici na jih, do Kanderstegu. Asi za hodinu jsme na parkovišti u lanovky na Sunnbüel. Čas pokročil, takže bereme lano nahoru a rázem jsme ve výšce 1920m. Blažej zjišťuje, kde je druhá část výpravy (Honza, Matthias a Dimitri, kteří dorazili už v pátek večer ze Saarbrückenu) a prý už jsou skoro nahoře, tak chvíli počkáme. Po krátké debatě nad mapou a ujasnění kam vlastně polezeme, se dáváme na pochod do doliny mezi Altelsem a Rinderhornem, kde chceme zřídit basecamp a další den vylézt hřebenem Zackengrat na Balmhorn.
Na velké planině ve výšce 1870m odbočujeme doleva a začínáme stoupat do oné doliny. Jenže v cestě nám stojí řeka, která je teď odpoledne solidně při síle. Hledáme místo, kde přeskočit, ale ani náhodou. Kluci se jdou brodit a já s Blažejem jdeme dál podél řeky s tím, že to někde přece musí jít přeskákat. Nakonec nás čeká pochod zajímavou roklí, lezení po balvanech a až v 2100m se nám daří řeku přeběhnout po sněhovém poli. Dojdeme na začátek morény a čekáme na kluky. Už ani nevím proč, ale na rozdíl od zbytku výpravy začínám stoupat nižší pravou morénou. Ze začátku se to zdá jako lepší, ale nakonec toho lituji, protože místa na stan jsou na konci morény, po které stoupají kluci. V závěru mě tedy čeká prudký výstup na morénu, kde jsou u velkého boulderu tři pěkná místa na stan (2510m). Postavíme basecamp a dáváme se do vaření večeře. Ještě za světla pak uléháme.

   

Budík nás budí před čtvrtou ráno. Blažej vstává celkem rychle, ale mně se ven moc nechce. Venku celkem fouká, ale je teplo, což je vlastně špatně, protože sníh je i teď brzo ráno relativně měkký. Kluci sice taky vylezou ven, ale hned zase zalezou, že prý moc fouká a počkají do šesti ráno. My s Blažejem nic odkládat nechceme, protože je hodně sněhu a jak vyleze slunce, tak to z toho za chvíli bude krupicová kaše. Ukuchtíme snídani, pobereme věci a vyrážíme směr Zackengrat. Nejdřív jdeme chvíli po suti a pak už víceméně jen po firnu, mírně do kopce pod prudký výšvih do sedla na hřebeni. Od 2800m leží dost sněhu, co napadl zhruba před týdnem a dost se to boří. Postupně ztrácíme výkon a na Zackengratu jsme až po necelých dvou hodinách. Dáváme pauzu a užíváme si nádherného výhledu na panorama Walliských Alp, Mont Blanc, Bietschhorn a další vrcholy Bernských Alp.
Dál lezeme po hřebeni Zackengrat, který je prakticky celý pod sněhem. Od 3200m je sníh tvrdší, tak nasazujeme železa a dál dupeme pěkně na hrotech. Hřeben končí v 3350m a následuje široký ledovcový svah. Vítr tady nahoře slušně fouká a chvílema je to o odfouknutí. Navíc v 3500m začínám mít krizi a vůbec se mi nechce jít dál. Doplazím se na západní vrchol Balmhornu (3668m) a vím, že dál už nejdu. Už kvůli tý vichřici, co tady řádí. Navíc čas víc než pokročil, slunce pracuje na 100 % a sníh i tady nahoře je už měkký. Blažej chce ještě vyběhnout na nedaleký, o 30 metrů vyšší, hlavní vrchol, ale nakonec to otočí se mnou dolů.
Sestup není zrovna lahůdka, hrozně boříme a na samotném Zackengratu už je to spíš utrpení než co jiného. Dole pod hřebenem potkáváme kluky, kteří si tak trochu přispali :-) a jdou jentak nahoru. My to doběhneme ke stanům, dáme rychlý oběd, všechno zapakujeme a po druhé odpoledne odcházíme směrem Sunnbüel. Chvíli jdeme po moréně, ale pak přecházíme na sněhové pole a dáváme parádní sjezd na patách až téměř dolů k řece. Tam jsme v hledání místa na přeskok úspěšnější než při cestě nahoru a zbývá už jen dojít posledních pár set metrů ke stanici lanovky. Sestup nám trval jenom hodinu, takže už v půl čtvrtý jedeme lanovkou dolů. U auta ještě vyměnit zpocené věci za čisté a jedeme směr Bern, kde jsme po hodině jízdy. Blažej mě vyhazuje na autobusovém parkovišti, nabírá dva lidi na spolujízdu a valí směr Paříž. Mně za půl hodiny přijíždí žlutý bus a jedeme směr Praha. Fazit: super víkend v liduprázdných horách, jen toho sněhu mohlo být méně.