Česká republika   Krkonoše
      Šumava, Jizerské hory
  Jeseníky, Králický Sněžník
Slovensko   Malá Fatra
     Roháče, Vysoké Tatry
Německo  Bavorské Alpy
Švýcarsko   Bernské Alpy
                      Walliské Alpy
Itálie   Hochfeiler, Monte Vioz                 Ortler
       Slovinsko   Julské Alpy
Chorvatsko   Dinara
  Bulharsko   Rila
Řecko   Dírfi
Španělsko   Sierra Nevada
Maroko   Jebel Toubkal
Turecko   Ararat
Gruzie   Kazbek
Arménie   Aragats
Írán   Sabalan, Damávand
Nepál   Langtang Himal
Čína   Lamo She Shan
                  Si Gu Niang
Keňa   Mt. Kenya
Tanzánie   Kilimandžáro

Výstup na Hocheiser - 3206m


9/2006

Na víkend není zrovna ideální předpověď, ale nebyl jsem téměř měsíc v horách, takže jedu. Brzo ráno odjíždím z Lince a po 2 hodinách jízdy jsem na parkovišti u Kesselfall Alpenhaus. První autobus k přehradě Mooserboden mi ujede, takže musím čekat. V půl desáté jsem konečně nahoře u přehrady. Je zataženo, ale přes slabou vrstvu mraků aspoň trochu svítí slunce. Nemám jasně stanovený cíl a váhám mezi Bratschenkopfem (3413m) a Hocheiserem (3206m). Nakonec vítězí ten druhý.
Začínám stoupat po značené cestě směr Griesskogel (3067m), široko daleko nikdo, jen asi půl hodiny přede mnou jdou stejnou cestou dva lidi. S přibývající výškou se otvírá krásný pohled na hřeben Hoher Tenn, majestátní Wiesbachhorn, Bratschenkopf a Klockerin. O něco později se ukáže i Grossglockner - z této strany vypadá opravdu impozantně. Na Kleiner Griesskogel (2669m) končí značení a dál se jde kus po malém zbytkovém ledovci, skalnatém hřebenu a závěr výstupu na Griesskogel vede po celkem nepříjemných skalních blocích. Na vrcholu dnešní první třítisícovky jsem krátce po poledni, dávám pauzu a pozoruji dva předlezce, kterak pomalu postupují severovýchodním flankem na vrchol Hocheiseru. Pokračuji dál a kus pod vrcholem už je trochu znát výška - téměř měsíc jsem nebyl nad 3000m a předchozí týden jsem byl maximálně v 250m.

   

Na vrcholu posedím dobrou hodinu a před třetí odpoledne se dávám stejnou cestou na sestup. V asi 2600m se mi daří ztratit značení a jdu úplně blbě. Místo abych byl nad hrází přehrady, tak jsem nad jejím koncem. Docela dlouho pak musím traverzovat prudký svah nad přehradou a to mě stojí něco času. Navíc začíná pršet. Ve finále mi o 5 minut ujíždí poslední autobus dolů. Na zastávce se mi daří odchytit dva Rakušáky a ti mi sdělují, že dnes výjimečně pojede ještě jeden bus pro dělníky pracující na rekonstrukci tunelů. Autobus po chvíli opravdu přijíždí, za půl hodiny jsem dole u auta a jedu směr Linec.