Česká republika   Krkonoše
      Šumava, Jizerské hory
  Jeseníky, Králický Sněžník
Švýcarsko   Bernské Alpy
        Walliské Alpy
Itálie   Hochfeiler
         Monte Vioz
Slovinsko   Julské Alpy
Bulharsko   Rila
Řecko   Dírfi
Turecko   Ararat
Gruzie   Kazbek
Arménie   Aragats
Írán   Sabalan, Damávand
Maroko   Jebel Toubkal
Nepál   Langtang Himal
Čína   Lamo She Shan
Tanzánie   Kilimandžáro

Po 12 letech výstup na Hinterer Bratschenkopf


15. - 16. 9. 2018

Na víkend hlásí luxusní předpověď - nádherné babí léto a já mám přesně 48 hodin dlouhé časové okno mezi odjezdem z Vysočiny v sobotu ráno a posledním sbohem v Pardubicích s zatím nejhorším zaměstnáním v životě, v asi nejhorší logistické firmě v Evropě - společnosti JUSDA.
Brzo ráno vyrážím, ve Slavonicích tankuju plnou a pak již po rakouských okreskách podél české hranice do Freistadtu. Dále pak známou cestou po dálnici přes Linz a Salzburg za Kaprun na parkoviště Kesselfall Alpenhaus. Rychlá svačina, beru batoh a běžím na bus, který mne pěkně vytáhne až k přehradě Mooserboden ve výšce 2040m. Poměrně lehký batoh (kde jsou ty doby, kdy jsem i na 2 denní výstup táhnul na zádech almaru) putuje na záda a po přehradní hrázi se prodírám davem turistům k začátku cesty k chatě Heinrich Schwaiger Haus. Cesta nahoru ubíhá rychle, pomalu se zatahuje a k chatě přicházím za doprovodu husté mlhy. U vstupu do chaty kontroluju čas a je to rekord - od busu na Mooserboden 1 hodina a 26 minut k tomu. Večer chutná večeře a pokus něco naspat v přecpaném lágru.

   

Budík jsem měl na 3:45, ale nějak se neozval. Sám se probouzím až s hodinovým zpožděním a v 5:20 vyrážím od chaty. V solidní tempu vyběhnu na Unterer Fochezkopf (3023m) a z části po sněhu pokračuji po hřebenu Kaindlgrat na Oberer Fochezkopf (3165m). Je tu nádherně a hlavně nikde nikdo. Na vrcholy okolo, včetně mého dnešního cíle - Bratschenkopfu, postupně dopadají první paprsky slunce. V 3250m dám pauzu, kochám se a užívám si to ticho. Pak přeběhnu ledovec směrem pod Bratschenkopf a následuje snadné lezení miksovým flankem. Je půl osmý ráno, když stojím u vrcholového kříže a užívám si fantastický výhled, samozřejmě včetně Grossglockneru. Nahoře sedím dobrou hodinu a během další hodiny a kousek to seběhnu zpátky k chatě. Některý lidi teprve startují nahoru. Ale já prostě miluju ty ranní starty...
Dám si polívku s obřím rakouským knedlíkem, bezinkovou limču a za 40 minut stepuju dole na Mooserboden a vyhlížím bus směrem k Kesselfall Alpenhaus. Před polednem se pak dávám na cestu k domovu a přestože ANOfert zlikvidoval stavebním terorismem silnice mezi Budějovicema a Prahou, tak před šestou večerní jsem doma.