Česká republika   Krkonoše
      Šumava, Jizerské hory
  Jeseníky, Králický Sněžník
Švýcarsko   Bernské Alpy
        Walliské Alpy
Itálie   Hochfeiler
         Monte Vioz
Slovinsko   Julské Alpy
Bulharsko   Rila
Řecko   Dírfi
Turecko   Ararat
Gruzie   Kazbek
Arménie   Aragats
Írán   Sabalan, Damávand
Maroko   Jebel Toubkal
Nepál   Langtang Himal
Čína   Lamo She Shan

výstup na Schöntalspitze - 3008m



5/2007

Konečně jsem měl 3 dny volna, abych mohl vyrazit do Alp. Jenže asi 5 hodin po poslední zkoušce se do Alp přiřítila studená fronta, od 1600m sněžilo a nahoře napadl až 1 metr nového sněhu. Takže Fineilspitze a Vorderer Brochkogel v Ötztálských Alpách vzaly za svý, odjezd jsem musel o den posunout a zvolit náhradní program. Volba padla na Stubaiské Alpy a konkrétně okolí chaty Westfalenhaus, kde je několik pěkných třítisícovek.
Na parkoviště u gasthofu Lüsens (1639m) přijíždím v deset dopoledne. Je zataženo a široko daleko nikdo. Zapakuju věci, něco málo pojím a jdu k automatu zaplatit parkovný. Jenže ouvej, protože tento vychytaný automat bere pouze drobné a navíc nevrací. Jdu se tedy do nedalekého stavení optat sedláka zda by neměl drobný za 5 EUR. "Nööö, hab nit.", zní stručná tyrolská odpověď. Takže bohužel za dva dny parkování platím 3 EUR a ty další 3 zaplatím možná někdy příště. Pro výstup k chatě Westfalenhaus volím tzv. zimní cestu. Tato vede nejdříve jen velmi mírně do kopce, v 1730m se stáčí doprava a konečně začíná stoupat směr chata. Už od 1800m jdu po kotníky v mokrém sněhu a s přibývající výškou je ho samozřejmě víc a víc. U malé chatky ve výšce 1990m dávám pauzu a zjišťuju, že jsem někde po cestě ztratil čepici. Takže doufám, že nahoře nebude moc mrznout. Hned za chatou přejdu po mostě ledovcovou řeku a cesta začíná stoupat nad dno doliny k chatě.

   

Přebytečné věci nechám v pěkném winterraumu a opravdu nalehko vyrážím směr vrchol Schöntalspitze - 3008m. Ze začátku je slušná mlha, ale zase je málo sněhu, takže se nebořím po kolena. Od 2500m sněhu výrazně přibývá a o 100 výškových metrů výše se už brodím po kolena. Ale už jsem nad mrakama, tak jsou aspoň pěkné výhledy. Travers pod prudký žlab vedoucí do sedla Zischgenscharte (2917m) pak doslova trpím v záplavě sněhu. Do sedla dolezu úplně grogy a se slušnou časovou ztrátou, takže po krátký pauze pokračuju hned po závěrečné skále k vrcholu. V půl sedmý večer konečně stojím u kovového vrcholového kříže. Užívám si krásné výhledy na Stubaiské Alpy a hlavně to naprostý ticho a klid. Slunce se pomalu stěhuje k horizontu, takže po necelé půlhodince nahoře se dávám na sestup. Brodění se ve sněhu je vyčerpávající a dole u chaty jsem až před devátou večer. Zatopit v kamnech, udělat večeři, zasloužený radler a jdu spát.
Druhý den ráno zkouším jít směrem na Hoher Seebalskogel, ale sněhu je dost a na vrchol bych došel bůh ví kdy. Takže se vracím zpátky k chatě a pomalu začínám sestupovat k autu. Na zpáteční cestě nacházím svoji čapku, kterou jsem tady ztratil při výstupu. Odpoledne odjíždím z Lüsensu zpátky "nach Hause".