výstup na Zuckerhütl - 3507m

10. - 12. 9. 2010

Druhý víkend v září má být slušný počasí, takže v pátek večer zase jednou vyrážíme směr Alpy. Volba padá opět na Stubaiské Alpy, kde jsme byli již před měsícem. Tentokrát ale míříme na jejich nejvyšší vrchol - Zuckerhütl (3507m).
Cesta probíhá hladce, takže před o půlnocí jsme u Kufsteinu na hranici Německa a Rakouska. Kupujeme nálepku na rakouské dálnice za 8 EUR (delší dálniční síť, delší platnost, a přesto nižší cena než v ČR) a pokračujeme směr Innsbruck a Brenner. Chvíli to trvá, protože v Tyrolsku je rychlost na všech dálnicích snížena na 100 km/h. Z brennerské dálnice sjíždíme do doliny Stubaital a začínáme konečně nabírat výšku. Kolem půl druhé ráno najdeme kousek před vesnicí Ranalt super místo na stan, takže stavíme a před druhou ráno už chrníme ve spacácích.
Ráno se nám tradičně nechce ven. O to víc, když víme, že dneska nemusíme nikam moc spěchat. Takže ven se dereme až kolem půl desátý. Věci jenom naházíme do auta a popojedeme posledních 10 kilometrů na parkoviště u stanice lanovky na Stubaier Gletscher. Věci vybalíme a sušíme na sluníčku, dáváme dohromady bágly a vaříme snídani. V jedenáct se konečně přinutíme pohnout z místa. Prvních 500 výškových metrů jedeme nesportovně lanovkou, ale od chaty Dresdner Hütte už jdeme poctivě po svých. První hodinu a půl dupeme po sjezdovce. Od 2700 metrů leží pár centimetrů nového sněhu a o dalších 150 metrů výše začíná ledovec Fernaugletscher. Stopa už je naštěstí prošlápnutá, takže to jde celkem rychle a před třetí odpoledne jsme v sedle Fernaujoch (3055m). Konečně je vidět náš dnešní cíl - chata Hildesheimer Hütte (2900m). Vzdálenostně je to sice co by kamenem dohodil, ale nás a chatu dělí slušná "díra" po ustoupivším ledovci. Celkem tápeme, kudy vlastně vede cesta. Nakonec to podle mapy vypadá, že musíme vystoupat ještě několik desítek výškových metrů k ledovci Gaiskarferner, ten přetraverzovat a dál pak po značené cestě sestoupit k chatě.

   

Kompletní galerie fotek je zde

Sníh už teď odpoledne docela teče a traverz přes ledovec není prošlápnutý. Po jistých zkušenostech z výstupu na Breiter Grieskogel se nám do toho tak nějak nechce. Nakonec volíme sestup po suti o asi 150 metrů níž a dál prudkým suťovým svahem (toho času pod 20cm nového sněhu) nahoru směrem k chatě. Takto se tedy opět dostáváme do výšky 3050 metrů. Chvíli hledáme správnou cestu, ale nakonec se zadaří a už sestupujeme po místy zajištěné cestě k chatě. Je pět odpoledne, když shazuju bágl před vchodem chaty. Lidí je tu celkem dost, takže dobře že máme rezervaci. Jdeme se rovnou ubytovat a zabrat místo v jídelně na večeři. Jídlo relativně ušlo, ale radlery byly jako vždy výborný. Ještě připravíme bágly na ráno a v půl devátý jdeme spát.
Budík nás žene z postele před pátou ráno. Jdeme dolů, vaříme vodu na čaj, snídáme a balíme poslední věci. Všechno nám to nějak moc trvá, takže vyrážíme až po šestý. Po chatě akorát začínají pobíhat první lidi. Venku se mezitím téměř rozednilo, takže s čelovkou jdeme jen chvíli. Nejprve musíme klesnout k malému plesu pod chatou a následuje sestup po částečně zajištěné cestě k lávce přes potok (2790m). Odtud pak musíme opět nabrat ztracené metry. Začínají se objevovat sněhová pole - teď po ránu slušně zmrzlý. Postupně nabíráme výšku a v 3040 metrech konečně nastupujeme na ledovec Pfaffenferner. Stoupáme po jeho levém okraji. Sníh je zmrzlý na šutr, ale ve stopě vidíme, že když to bylo měkký, tak se pár lidí jednou nohou podívalo do menších trhlin, co tu jsou. V sedle Pfaffenjoch (3208m) dáváme pauzu, vybalujeme mačky, lano a připravujeme se na pochod po ledovci Sulzenauferner. Mezitím nás skoro dojdou 4 Rakušáci. Razíme dál po ledovci a za chvíli nás konečně dostihnou sluneční paprsky. Výstup po ledovci je jen velmi mírný a navíc stopa je krásně prošlápnutá. Traverzujeme pod vrcholovou homolí Zuckerhütlu až téměř do sedla Pfaffensattel (3344m). Z chaty Hildesheimer Hütte jsme tady jako první, ale protože na italské straně je chata Müller Hütte (3146m), tak už je na vrcholové pyramidě několik lidí.

 

Kompletní galerie fotek je zde

Dodupeme na konec ledovce (3400m) a čeká nás posledních 100 metrů v asi 45° prudkém miksu. Chvíli váháme kudy to vzít nahoru, ale nakonec necháváme mačky na nohou a lezeme relativně dobře vysněženým žlabem. Sníh ještě nestihl změknout, tak by to mělo být ok. Co ale nebylo ok, byl pohyb ostatních lidí směrem k vrcholu. Čekali jsme, kdy se někdo skutálí dolů a vezme nás s sebou. Vrcholem byl chlapík, který měl cepín hodně podivně pověšený za přední část popruhu batohu - zobák měl přes rameno směrem dozadu, lopatku vedle své levé tváře a bodec v oblasti břicha. Postup žlabem jde rychle, takže za chvíli jsme na vrcholu - 3507m. Počasí je parádní a máme výhled přes Grossglockner a Grossvenediger na východě, Dolomity na jihovýchodě až po Ötztálské Alpy na západě. Na vrcholu začne být trochu těsno, takže po čtvrthodině se dáváme na sestup. Nahoru se drápe celkem dost lidí, takže to dolů jde pomalu, protože musíme několikrát čekat až se cesta uvolní. Sestoupíme zpět po ledovci Sulzenauferner do sedla Pfaffenjoch, ale pak pokračujeme traversem pod Apperer Pfaff. Cesta ze sedla stoupá do necelých 3300 metrů a následuje trochu vzdušnější sestup po hřebeni do sedla Fernaujoch. Odtud za hodinu a něco sejdeme po již známé cestě ke stanici lanovky u Dresdner Hütte. Za dalších 50 minut seběhneme dolů na Mutterberg Alm. Všechno zapakujeme a v půl pátý odpoledne vyrážíme směr Praha. Cesta až na kolony kolem Mnichova probíhá bez problémů, takže před půl jedenáctou jsme doma.