Česká republika   Krkonoše
      Šumava, Jizerské hory
  Jeseníky, Králický Sněžník
Švýcarsko   Bernské Alpy
        Walliské Alpy
Itálie   Hochfeiler
         Monte Vioz
Slovinsko   Julské Alpy
Bulharsko   Rila
Řecko   Dírfi
Turecko   Ararat
Gruzie   Kazbek
Arménie   Aragats
Írán   Sabalan, Damávand
Maroko   Jebel Toubkal
Nepál   Langtang Himal
Čína   Lamo She Shan

výstup přes sedlo Tisenjoch na Fineilspitze


7/2009

Celé jaro jsem musel kvůli práci strávit na severu Německa a letošní první výjezd do Alp se mi tak daří uskutečnit až koncem července. Cílem je Fineilspitze - 3518m, kterou se nám loni na podzim kvůli velkému množství nového sněhu nepodařilo vylézt.
Na jeden den se vzdávám budování kapitalismu a v pátek ráno vyrážím přes Rozvadov, Mnichov a Garmisch Partenkirchen do doliny Ötztal. Následuje tradiční výjezd do Ventu, kde jsem něco po druhé hodině odpoledne. O hodinu později začínám stoupat do doliny Niedertal k chatě Martin Busch. Převýšení je pouhých 600 metrů, ale vzdálenostně je to dobrých 9 kilometrů. Za necelé dvě hodiny stojím u chaty. Je celkem zima a po obloze se honí černé mraky. Zalézám do chaty a jdu se hned nahlásit chatařce. Platím 18 EUR za noc v lageru pro nečlena AV a jdu si vybalit věci. Chata je obrovská a přesto doslova praská ve švech. Chtěl jsem si dát něco k večeři, ale když vidím jídelnu, kde je to hlava na hlavě, tak si raději jdu ven uvařit něco z vlastních zásob. V devět večer pak přichází velmi vydatná bouřka (ostatně jak je letos v létě zvykem). V noci pár jedinců v lágru chrápe doslova jako když prase chrochtá. Kdo chrápe, ať si bere pokoj!
Ráno vstávám před pátou. Venku je hnusně, mlha a lehce prší. Chvíli váhám jestli vyrazit, ale nakonec po malé snídani dobalím batoh a vyrážím nahoru. S přibývající výškou se déšť mění na déšť se sněhem a od zhruba 2800 metrů je z toho slušná vánice. U rozcestí ve výšce 2930 metrů dávám krátkou pauzu. Počasí se naštěstí rychle zlepšuje a začíná svítit slunce. Dál nepokračuji cestou směrem k chatě Similaun Hütte, ale jdu vpravo do sedla Tisenjoch. Když jsme tudy šli loni na podzim, tak všechno leželo pod vrstvou čerstvýho prašanu a v podstatě stejně to tady vypadá i teď v červenci.

   

V sedle Tisenjoch se otvírá nádherný pohled směrem do Itálie na hřeben Cevedale, Gran Zebrú a Ortler. Až sem cestu znám z loňského podzimu. Následuje krátké prudší stoupání k ledovci, respektive k jeho zbytku, protože už z něj moc nezbývá. Výstup na Fineilspitze je tak, s výjimkou asi 100 metrů dlouhého rovného úseku, zcela bez ledovce. Ve výšce 3350 metrů začíná závěrečný výstup jihovýchodním hřebenem na vrchol. Zpočátku je to jenom chůze po suti a až později se přidává i nějaké to lehké lezení (nejtěžší místo bylo asi II). V samotném závěru se pak jde po místy exponovaném hřebínku. Směrem do Rakouska toho z vrcholu moc vidět nebylo, do Itálie aspoň ten Ortler. Po asi půlhodině na vrcholu jdu stejnou cestou zpátky k chatě. Počasí se vylepšilo a slunce už svítí o sto šest. Na chatě jsem pak před třetí odpoledne a protože jsem celou akci již od počátku pojal jako pohodovou, tak se neženu dolů do Ventu. Dávám si relax u chaty, popíjím pivko a ještě jednu noc přespím na boudě. Osazenstvo v lageru se naštěstí změnilo, takže se člověk aspoň v klidu vyspal.
V neděli ráno přemýšlím, jestli nevyběhnout ještě na Sennkogel (3401m), který se tyčí přímo nad chatou. Ale nakonec zvítězí lenost a dávám se rovnou na sestup dolů. Za hodinu a půl jsem u auta, naházím věci do kufru a vydávám se na sedm hodin dlouhou cestu domů.